Napsal jste nový začátek knihy Volání netvora. Proč jste pouze nepokračoval v příběhu Siobhan Dowdové?
Protože jsem musel nechat příběh růst a měnit se, stejně jako by to udělala ona. Byla příliš bystrou a chytrou spisovatelkou na to, aby to nenechala jít správným směrem. Myslím si, že jsem pokračoval v jejím příběhu způsobem, který by zvolila i ona. Příběhy jsou živé, nemůžete je nutit, aby byly něčím, čím nejsou.
Protože jsem musel nechat příběh růst a měnit se, stejně jako by to udělala ona. Byla příliš bystrou a chytrou spisovatelkou na to, aby to nenechala jít správným směrem. Myslím si, že jsem pokračoval v jejím příběhu způsobem, který by zvolila i ona. Příběhy jsou živé, nemůžete je nutit, aby byly něčím, čím nejsou.
Podle knihy byl natočený film. Jak se vám líbil?
Podílel jste se na jeho natáčení? Napsal jsem scénář, takže by se mi měl líbit! A líbí se mi. Jsem na něj velmi, velmi pyšný a měl jsem štěstí na spolupráci s filmaři. Prošel jsem si celým natáčením. Byla to úžasná zkušenost.
Podílel jste se na jeho natáčení? Napsal jsem scénář, takže by se mi měl líbit! A líbí se mi. Jsem na něj velmi, velmi pyšný a měl jsem štěstí na spolupráci s filmaři. Prošel jsem si celým natáčením. Byla to úžasná zkušenost.
Bylo snadné zvolit správnou lokalitu pro natáčení?
V úvahu připadalo pouze několik míst. Pár míst v přírodě na severu Anglie, zbytek se natáčel ve studiu poblíž Barcelony. Kouzlo natáčení!
Vaše knihy v sobě nesou poselství. Co se v nich snažíte čtenářům sdělit?
To je legrační, vůbec nikdy jsem nepřemýšlel nad poselstvím. Pouze se snažím psát příběh,
u kterého cítím, že musí být sdělen a věřím, že všechny věci, o které mi jde, v něm jsou. Nikdy nechci sdělovat něco vážně, nikdo asi nechce číst kázání.
V České republice vyšla v dubnu kniha Něco víc. O čem je a jakým čtenářům je určena?
Je o 17 letém chlapci jménem Seth, který umírá v první kapitole. A pak se probudí. Do světa, který se zdá být zcela opuštěný. Je to hlubší a zamotanější tajemství, než si myslíte.
Vaše knihy pro dospívající sestávají z temných příběhů a poměrně hodně z pocitů viny. Je to záměr, aby o sobě takto teenageři přemýšleli?
Je to proto, že teenageři již o těchto věcech přemýšlí. Jen musíte číst beletrii, kterou píšou. Je to mnohem temnější, než co bych byl schopen publikovat já. Mám pocit, že je nemorální nechat teenagery čelit tomu samotné. Tak jsem se spojil s temnotou a snažil se jim říct o tom pravdu tímto způsobem. Když jim řeknu pravdu o tom pozitivním, tak mě budou brát vážně, protože jsem nelhal.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Martin Straka