"Zkusili jsme si Barcelonu, tak si zkusíme další Španěly. Půjdeme si zaběhat, uvidíme, třeba nám půjčej balon častěji než Barca.""Jsem rád, že jsem dal dva góly. Bohužel je to z penalt, ale já už se jinak do vápna nedostanu."
"My někdy hrajeme jako kluci z Houslic, jen teď na nás chodí o něco víc lidí."
Jsou vám tyto hlášky povědomé? Není divu. Zřejmě každý fotbalový fanoušek zná jméno kapitána FC Viktoria Plzeň, člověka, který fascinuje uměním i svérázným fotbalovým smyslem pro humor.Život Pavla Horvátha je s fotbalem spjat od dětství, kdy začínal v Břevnově, načež prošel několika českými i zahraničními kluby. V roce 2008 zakotvil v plzeňské Viktorce, kterou dovedl k několika fantastickým úspěchům. V květnu 2011 převzal trofej pro mistra Gambrinus ligy a zajistil Viktorce postup do kvalifikace Ligy mistrů, z níž jako třetí český klub v historii postoupila do základní skupiny. Stejný rok Viktorka triumfovala také v českém Superpoháru. Ve věku, kdy mnozí jeho bývalí spoluhráči sledují prvoligové zápasy jen z povzdálí, Pavel Horváth sbírá nejcennější trofeje. Jaká byla cesta k těmto snovým vítězstvím? Kromě odpovědi na tuto otázku najdete v knize Pavel Horváth Můj příběh nekončí řadu rozhovorů nejen s osobnostmi fotbalového světa, vtipy známého kreslíře Petra Urbana a spoustu zábavných okamžiků, bez nichž by se autobiografie Horviho ani neobešla.
Jaký byl první impuls k sepsání Vaší biografie a kdy nastal? Byl to Váš nápad nebo přišel od někoho jiného?
Musím říct, že já moc o knize nepřemýšlel. Jednu autobiografii jsem sepsal téměř před deseti lety, kdy jsem si myslel, že už mám co vyprávět. Měl jsem za sebou angažmá v Portugalsku a Turecku, narodila se nám dcera... Kdybych jenom tušil, že mě v životě potká ještě tolik převratných novinek, pravděpodobně bych si všechno nechal na potom. Teprve teď, kdy moje fotbalová kariéra míří do finiše a stal se ze mě zodpovědný táta, si snad můžu dovolit bilancovat. S nápadem ale přišel producent Jiří Vopršal. Stalo se to loni v lednu, zrovna ve chvíli, kdy svou knihu představoval bouřlivák Tomáš Řepka. Jirka se ke mně při slavnostním křtu přitočil a povídá: „A co ty, Horvi? Nemáš chuť vyprávět? Kdyby ano, ozvi se.“ Pár měsíců jsem o tom přemýšlel, a když jsme se v Lize mistrů chystali na Barcelonu, tak jsem se ozval.
Vaše autobiografie nese název Můj příběh nekončí. Můžeme se tedy těšit, že Vás na hřišti budeme moci vídat ještě dlouho?
Samozřejmě, pokud zdraví dovolí... Já už chtěl končit letos, ale zase mě v Plzni přesvědčili na další sezonu. Ne, dělám si legraci, moc mě přemlouvat nemuseli. Fotbal je můj život. Kromě spánku a dělání nepořádku je to jediná činnost, kterou umím opravdu slušně. Vidím, že na mladé kluky pořád stačím. A oni mě docela poslouchají, takže se mi do důchodu ještě nechce. Uvidím, jak se budu cítit v létě. Přece jen už mi táhne na osmatřicet.
Kromě fotbalového umění jste se proslavil svou bezprostředností a smyslem pro humor. Máte nějaký "recept" na pozitivní přístup k životu?
Odmalička miluju smích, miluju dobrou náladu a fórky, takže si nedokážu představit, že bych se na svět mračil. Jen nevím, jestli je to recept.
Zuzana Roubíčková
