Pavel Srniček - Vlastními slovy je biografie, která stihla vyjít před autorovým náhlým odchodem. Křest knihy, beseda a autogramiáda se uskutečnila ve středu 8. června v Domě knihy. Besedy se zúčastnil bratr Milan Srniček a také Marek Jankulovski, legenda Baníku a spoluhráč Pavla Srnička.Pavel Srniček vyrůstal ve velmi složitých sociálních podmínkách, ale možná právě těžké chvíle z dětství z něj udělaly silného a férového chlapa. V noci pomáhal mamince s dojením krav, spal v jedné posteli se svými sourozenci, nosil oblečení po sestrách, aby se stal jedním z nejuznávanějších fotbalových brankářů v Anglii i na světě. Fanoušci Pavla Srnička milovali. V Newcastlu se stal jedním z nich. Nikdy nezapomněl, odkud se vydal do světa velkého fotbalu. Zůstal skromný a otevřený. I proto na něho příznivci Magpies nedají dopustit. Pokaždé se s fanoušky zastavil, povídal si s nimi, podepisoval se a hrával s nimi i fotbal. V Newcastlu navždy budou říkat Pavel Srniček je Geordie, jak se říká místním, kteří žijí v oblasti kolem řeky Tyne. Pro české fanoušky zůstane hrdinou, který nic nevypustil a současně mu na tváři neustále hrál lehký úsměv. Svou nevyčerpatelnou energii přenesl i do trenérského života. Připravoval brankáře ve Spartě a jeho nasazení bylo ohromující. Srničkovo obrovské srdce tlouklo pro fotbal, ale nejvíc pro dceru Vendy a syna Maxe, jimž daroval život. Ten jeho skončil nečekaně brzy, ve věku 47 let. Svůj silný životní příběh shrnul ve velice otevřené a upřímné autobiografii, kterou stihl vydat jen pár dnů před svým odchodem.
Bývalý vynikající brankář Pavel Srniček, ostravský odchovanec se proslavil především během osmiletého angažmá v Newcastle. Dále prošel týmy Sheffieldu Wednesday, Brescie, Cosenzy, Portsmouthu, West Hamu a Beriy Mar. Na závěr kariéry se vrátil do Newcastlu. V únoru 2008 s profesionální kariérou skončil a vrátil se do Ostravy, kde vychovával talenty. V prosinci 2011 se stal trenérem brankářů ve Spartě a v prosinci 2015 náhle zemřel.
Marku, kdy jsi poprvé začal vnímat Pavla Srníčka?
Marek Jankulovski: Dobrý den. Ono to bylo tím, že Pavel byl o něco starší. Věděl jsem, že v Baníku je a když jsi mladší, všechno sleduješ a máš úctu k tady těm hráčům. V pozdějším věku jsem měl to štěstí ho potkat a od roku 2000, kdy jsme absolvovali ME, jsme se potom hodně sblížili.
Ty jsi přišel do národního týmu v roce 2000. Tehdy jsi byl denominován. Už jste se s Pavlem v té době znali?
Marek Jankulovski: Už jsme se znali, protože oba pocházíme tady z Ostravy. Já na to dneska krásně vzpomínám, dostal jsem se tam tehdy poprvé, nikoho jsem tam osobně neznal, jenom k Pavlovi jsem měl blíže. Strašně mi v těch začátcích pomáhal.
V knize je napsáno, že moc nechybělo a mohli jste být spoluhráči v Neapoli. Jak to tenkrát bylo?
Marek Jankulovski: Je pravda, že jsme na to vzpomínali, když tady ještě Pavel byl. Je pravda, že já jsem v roce 2000 do Neapole šel a Pavel přiletěl na letiště a měl tam nějaké jednání, které prostě nějak nedopadlo, a nakonec jsme byli protihráči.
Ty jsi Pavla zažil na spoustě reprezentačních srazů. Zažil jsi ho i v Itálii. Měl jako brankář nějakou slabinu?
Marek Jankulovski: On opravdu ty slabiny neměl. Byl obrovský a každý k němu měl veliký respekt. Toho místa tam bylo opravdu málo.
Ty jsi s ním seděl v šatně skoro padesát zápasů. Jak se projevoval?
Marek Jankulovski: Byla to obrovská osobnost, ke které měl každý hráč respekt. Ale uměl i srandu, protože si ty zápasy vždycky užíval a ostatním dával tu pohodu a jistotu.
Když jste oba skončili aktivní kariéru, tak jste se chvíli potkali v Baníku. Když jste se tam potkávali, o čem jste nejčastěji hovořili?
Marek Jankulovski: My jsme si přáli udělat maximum pro Baník, ale bohužel nám osud nepřál, nějak jsme se tady minuli.
Milane, vy jste o pět let mladší než váš bratr Pavel. Byl to právě on, kdo vás přivedl ke sportu?
Milan Srniček: Dobrý den. Já už jsem na to odpovídal dříve. Nebyl to bratr, bylo to to, že jsme vyrůstali na hřišti a kolem mě nebyl člověk, který by nesportoval.
Pamatujete si na tu dobu, kdy Pavel přestupoval z Bohumína do Baníku?
Milan Srniček: Měli jsme doma dva lobbisty. Jeden byl z Vítkovic a jeden z Baníku. Bylo to nějakou výměnou za dalšího gólmana. Bylo mi tehdy 12 let, takže si to moc nepamatuji.
Jak často jste se na něj chodil dívat, když už chytal za Baník?
Milan Srniček: Já jsem to moc neprožíval. V Baníku byl chvíli, pak šel na vojnu a pak už šel ven. Takže mě to více chytlo, až když odešel do Newcastlu.
A jak jste prožíval odchod staršího bratra do Newcastlu?
Milan Srniček: Doma to byla rodinná tragédie, byl to obrovský smutek.
Kde měl Pavel nejšťastnější období? Myslím, kde se mu nejlépe žilo?
Milan Srniček: Myslím, že nejlepší to bylo v Itálii, co se týče módy a jídla, tak myslím, že si přišel na své.
Když opouštěl Baník, tak z toho byla Sparta. Jak jste to řešili? Ta rivalita je známá a nebylo moc lidí z Baníku, kteří by šli do Sparty.
Milan Srniček: To bylo asi týdenní přemlouvání, pořád chtěl zpátky do Baníku, který měl finanční problémy. Já jsem ho přemlouval, ať to jde zkusit a myslím, že tam šel hlavně kvůli panu Hřebíkovi.
Máte v rodině nějakého pokračovatele?
Milan Srniček: Máme jednoho Srnička, který chytá v Hlučíně, ale nevím, jestli to přinese nějaké ovoce.
Jste spokojeni s fanoušky Baníku Ostrava?
Marek Jankulovski: Baník má jedny z nejlepších fanoušků v lize, ale víme, že tam jsou i fanoušci, kteří nejdou jen užít si tu hru. Tito fanoušci nám škodí a nepatří tam.
A co stadion ve Vítkovicích?
Marek Jankulovski: Stadion výborný na atletiku. Stadion je pěkný, ale to fotbalové prostředí tam úplně není. Na druhou stranu buďme rádi, že tam můžeme hrát, jinak bychom museli hrát někde mimo Ostravu.
