Do dějin české fytoterapie se zapsala celá řada jmen. V nedávné době to byli Jiří Janča a Josef Zentrich svým jedinečným sedmidílným Herbářem léčivých rostlin a také novobydžovský znalec Pavel Váňa. V knize Léčitelé, jasnovidci a mágové o něm Jiří Kuchař píše: „Časy, kdy začínal – a z tohoto oboru nekoukaly žádné peníze, které ještě tehdy nebyly „kritériem úspěchu“, za co je dnes mnoho lidí považuje – a éra nadšených lidí, kteří se do rozsáhlého oboru léčivých bylin pouštěli a motivovala je láska k přírodě a k lidem, už nejsou a nebudou, protože dnešní doba dostala ryze ekonomický náboj.“
Narodil se v pražských Holešovicích a do Nového Bydžova, kde celý svůj bylinářský život působil, se přiženil. Tam se léčivé rostliny staly jeho osudem. Svého času to byl asi nejslavnější český pošťák. Rozvážel poštu do vesnic kolem města a během cest zastavoval na krajích lesů, polí a strání a doslova splýval s přírodou. Díky tomu nejen znal, ale také poznal stovky léčivých bylin.
BYLINY NA MÍRU
Podle Valdemara Grešíka, našeho předního znalce léčivých rostlin, se Pavel Váňa uměl vcítit do jejich účinků a individuálního působení. Protože s léčením měl mnohaleté zkušenosti, věděl, které byliny působí univerzálně. V knize Moje domácí bylinková klasika na to vzpomíná litovelský bylinář Vláďa Vytásek:
„Játra chrání před chemickými látkami. Na jejich regeneraci působí přímo zázračně: můj již nežijící přítel, bylinář Pavel Váňa, vyléčil pomocí plodů klanoprašky čínské družstvo hasičů, kteří měli po hašení požáru v chemičce silně poškozená játra a skončili v invalidním důchodu. Po užívání těchto plodů se jejich zdravotní stav natolik zlepšil, že se mohli vrátit do práce.“
VYUŽITÝ ODKAZ
„Roky před jeho odchodem jsem mu aspoň třikrát týdně volal, protože jsem fotografoval léčivé byliny pro knihu o jejich sběru, kterou jsme chystali. Na tu už nedojde, a tak je využíváme v knihách Vládi Vytáska,“ píše Jiří Kuchař v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové. Pavel Váňa byl fenomén, na kterého pojem lidový léčitel, v jeho případě bylinář Pavel, pasoval dokonale. Na jeho nejen bylinářské lidovosti bylo něco ze starých časů, co se v dnešní době už nevidí: Vedle opravdu vřelé lidskosti i upřímnost a radost z toho pomáhat lidem, něco jim sdělit. Cítil to z něj každý, protože byl nesmírně ochotný. Léčivé rostliny nejenom dokonale znal, ale navíc je v přírodě poznal. A to u bylinářů překvapivě není běžné, jak se mnoho lidí domnívá. Také je sbíral a sušil, což u některých bylinářů kupodivu ani tehdy nebylo - a dnes také není – vůbec obvyklé. V garáži svého domu neměl auto; to stálo před domem. Byl v ní příruční sklad bylin a jeho malá poradenská místnost, v níž visel velký obraz Panny Marie. Pavel Váňa ovšem nebyl „pouhým lidovým léčitelem“, ale také absolventem studia léčivých rostlin v Hradci Králové a konzultantem
celé řady vysokoškolských kapacit.
Při tvorbě knih nebyl opisovačem, ale čerpal ze svojí praxe, trvající přes třicet let. Právě díky ní ho lidé vyhledávali jako pojem, jako bylináře Pavla. Jeho Rady bylináře Pavla byly na začátku 90. let legendární a on sám byl skutečně excelentním znalcem, jakého si zval do médií kde kdo. Byl pravidelným hostem v pořadu Sama doma a se čtenáři měsíčníku Regenerace pořádal mimořádně zajímavé vycházky po botanických zahradách. Po prvním setkání začal pro nakladatelství Eminent připravovat výpravnou publikaci Průvodce bylináře Pavla celým rokem. Měl úžasné postřehy o tom, proč a jak určitá bylina patří k určitému ročnímu období, a dobře také věděl proč.
LÉČENÍ ZVÍŘAT PODLE BYLINÁŘE PAVLA
„Jednou mě v Poděbradech vzal k Labi a ukazoval mi, kde se nejlépe sbírá kořen puškvorce,“ vzpomíná Jiří Kuchař na požehnané časy jejich spolupráce. „Potom mi o něm dal přednášku a v ní jen tak mezi řečí zmínil, že to „má od Jindry Paseky“. Jindřich byl o devatenáct let starší a Pavel se považoval za jeho žáka, což jsem do té doby netušil.“ Fotografii obou mužů při jejich posledním společném setkání použil na titulní straně knihy. Oba tehdy slavní léčitelé spolu kromě jiného konzultovali možnosti a zkušenosti s využitím léčivých bylin při léčbě zvířat. Bylo to úplně nové a u nás průkopnické téma.
Když začal Pavel Váňa psát knihu Léčení zvířat podle bylináře Pavla, vyprávěl na svých přednáškách, jak léčil koně, kterému připravil odvar z omanu pravého. Nemocné zvíře od něj tento nedobrý, trpký a hořký nápoj pilo bez odmlouvání, protože z léčitele cítilo, že mu pomůže. A to se také stalo. „Při léčbě lidí jsem si povšiml, že některé léčivé rostliny působí stejně na zvířata – přítele člověka v nesnázích a nemocích. Po praktických zkušenostech jsem dospěl k názoru, že zvíře může být na léčbu daleko vnímavější.“ Byliny mají celou řadu účinků. Můžete je využít při alergiích a v dnešní době je velice důležité jejich působení při virových a bakteriálních nemocech. Z těl zvířat pomohou odvést moč, mají protikřečové a protikrvácivé účinky a slouží jako léčba a prevence nádorových onemocnění, kterými zvířata trpí čím dál víc. Pokud nějaké zvíře chováte, sami víte, jak někdy oceníte i uklidňující schopnosti rostlin.
Text: Michael Schubert
Foto: archiv nakladatelství Eminent
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
