Právě vychází vaše knížka Než ho poznala. Můžete nám prozradit něco o zákulisí toho, jak vznikala? Odkud čerpáte inspiraci na příběhy?
Kupodivu jsem inspiraci na Než ho poznala načerpal z jednoho starého filmu, který jsem viděl. Jmenuje se Witness to Murder (Svědkyně vraždy) a hlavní roli ztvárnila Barbara Stanwyková. Hraje ženu, která se dívá z okna svého domu a spatří George Standerse škrtit ve vedlejším domě její sousedku. Podivné je to, že tento film byl natočen v roce 1954, stejně jako Okno do dvora (oba filmy mají velmi podobnou zápletku, pozn. redakce). Ale tady veškeré podobnosti končí – není to moc dobrý film, částečně proto, že nikdo Barbaře Stanwykové nevěří, i když je naprosto uvěřitelná. Díky tomuto filmu, i když snadno zapomenutelnému, jsem začal uvažovat o podobném příběhu, ale takovém, ve kterém má svědek zločinu opravdovou minulost mentální nestability a falešného obvinění. Co mě opravdu zaujalo, bylo to, že si svědek může vytvořit určitý druh vztahu s vrahem. A tak se začala tvořit zápletka.
Dříve jsme již publikovali váš thriller Všechny krásné lži. Který z těchto dvou příběhů máte raději? Na který jste více pyšný?
V určitém slova smyslu jsem pyšný na všechny své knihy. Jsou to příběhy, se kterými jsem žil celý rok, a jsou součástí mě samotného. Kdybych si měl ale přece jenom vybrat, dal bych přednost knize Než ho poznala, protože jsem vždycky chtěl vyprávět příběh o někom, kdo trpí bipolární poruchou, a jsem moc rád, jakým způsobem se mi to podařilo.
Z vašich postav má nejeden čtenář opravdu zvláštní pocit. Jsou tak psychologicky jiné než v ostatních knihách, až z toho mrazí. Mají svůj předobraz ve skutečných osobách?
Jsem rád, že můžu říct, že nikdo z mých přátel není psychopat! Všechny mé postavy jsou fiktivní, kromě střípků skutečných osob, které jsem sem tam do příběhů vpustil. Když vymýšlím postavy, snažím se je vytvořit čistě ze své představivosti. Myslím si, že všichni máme temné myšlenky a já se snažím využít ty své, abych stvořil psychologicky zajímavé hrdiny.
Hlavní postava Hen se potýká se svou minulostí a podezřením, že její soused je vrah. Psychické problémy hlavních hrdinek už tady byly, ta vaše je ale přece jen v něčem jiná. Dokázal byste popsat, v čem spočívá její síla?
Chtěl jsem vytvořit příběh, ve kterém by hlavní postava mohla být považována za nedůvěryhodného svědka. Hen celý život bojovala s psychickými problémy a v minulosti, během manické epizody, někoho falešně obvinila z vraždy. Dalším důvodem je to, že bipolární poruchou trpí jeden pro mě velmi blízký člověk, a chtěl jsem popsat příběh někoho s touto nemocí, kdo žije úspěšným životem. Thrillery, které vykreslují charaktery postav trpících psychickými problémy, dělají jednu z těchto věcí: využívají nemoc k tomu, aby hlavní postava dělala iracionální rozhodnutí a nevěřila sama sobě, nebo se nemoc stane svým způsobem zázračnou silou, která postavě propůjčuje zvláštní schopnost nahlédnout do zločinu. Chtěl jsem, aby Henina nemoc byla pouze jednou stránkou její osobnosti.
Máte nějakou oblíbenou postavu svých knih? Co byste dělal, kdybyste ji potkal v reál- ném životě?
Jsem pyšný na Alici Mossovou ze Všech krásných lží. Myslím, že byla unikátní v tom smyslu, že byla zločincem, který nemá ani ponětí o tom, že jím je. Ale nejsem si jistý, jestli bych ji chtěl v reálném životě potkat!
Jaké další příběhy pro své čtenáře chystáte?
Nyní pracuji na knize, která je inspirována detektivkou Deset malých černoušků od Agathy Christie. Je to můj oblíbený mysteriózní thril- ler. Miluji myšlenku, že se naprostí cizinci setkají na jednom místě, protože si je vyhlédl vrah, ale nikdo neví proč.
Text: Viktorie Šmajstrlová
Foto: Charlene Sawyer
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
