Lámete si hlavu, jak přitáhnout děti k četbě? Hledáte knihu, která nebude vašeho potomka po třech stranách nudit? Nebo už jste objevili Vrťapku? Dobrodružné příběhy a komiksy s psím detektivem Vrťapkou patří v současnosti mezi dětskými čtenáři i jejich rodiči k nejoblíbenějším. Čím si získaly srdce dětí i rodičů, kteří se u jejich čtení baví stejně jako jejich potomci - a mnohdy i více? Vrťapkovy příběhy v sobě bravurně snoubí napětí, humor, slovní hříčky a originální ilustrace.„Otec“ komisaře Vrťapky Petr Morkes ukázal, že u literatury není vždy nutné dělat kompromisy, že se jedna kniha může stát skvělým společníkem malých i velkých a že čtení rozhodně není nuda.
Ilustrátor, komiksový kreslíř, spisovatel a tvůrce animovaných filmů Petr Morkes nám u příležitosti vydání nového školního diáře s oblíbeným psím detektivem prozradil spoustu zajímavostí z počátků postavičky Vrťapky, jeho desetiletého života a nejen to…
Knihy s komisařem Vrťapkou si získaly mnoho nadšených čtenářů z řad dětí i dospělých. Jak se zrodila postava komisaře Vrťapky?
Už to bude deset let, co jsem přišel do redakce časopisů Mateřídouška a Sluníčko ucházet se o práci komiksového kreslíře. Tehdy, ještě jako student animovaného filmu na FAMU, jsem přinesl v deskách ukázat své práce a měl jsem štěstí. V redakci se moje komiksy a ilustrace líbily a tak jsme se záhy domluvili na spolupráci. V Mateřídoušce zrovna hledali nějakého nového hrdinu, jehož komiksové příběhy by v časopise vycházely na pokračování. A tak jsem zasedl a vymyslel Vrťapku a jeho detektivní kancelář. Byl to soukromý detektiv, který si poradí s každou lapálií a dokáže se směle postavit i takovému padouchovi, jakým je Zlokrt – postavička lotra, kterého jsem si vymyslel už někdy na střední škole.
Je někde k vidění úplně první postavička Vrťapky?
U mě v ateliéru – mám schované první skici Vrťapky i originály detektivních komiksů do časopisu Mateřídouška. Už nyní je to pro mě velká vzácnost, protože i mě dostihly moderní technologie a Vrťapka vzniká z velké části přímo v počítači. Na klasické výtvarné postupy ale nedám dopustit a ten pocit, když se posadím před čistý papír, nebo ucítím specifickou vůni grafitu, je nenahraditelný. Vlastně, i když píši nový detektivní příběh, tak se v první fázi neobejdu bez papíru a tužky. Než sednu k počítači, popíšu a pokreslím stohy papírů zpočátku nesmyslnými poznámkami a kresbičkami. Vše ale nejsou jen slepé uličky, podobný postup mi vždy pomůže ujasnit si, o čem nová kniha nebo komiks bude, a práce „naostro“ už mi pak jde o mnoho snáze. Mimochodem, Vrťapka bude brzy slavit své desáté narozeniny a u této příležitosti plánujeme velkou výstavu, kde budou moci příznivci Vrťapky nahlédnout také pod pokličku mojí práce. Takže všechny čtenáře srdečně zvu!
Na knihách Komisař Vrťapka - Sebrané spisy 1-3 jste spolupracoval s manželi Etrychovými, kdežto knihy Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti a Komisař Vrťapka a tajemství mahárádžova vejce nesou jen Vaše jméno. Píšete nyní texty už jen Vy?
Texty k Vrťapkovi píši již od úplného začátku – komiksy, povídky, verše, nyní třeba i detektivní horoskopy. U série sebraných spisů, které jsou postaveny na luštění, jsem spolupracoval s textaři, ale velmi mě lákalo vytvořit i plnohodnotné beletristické příběhy s Vrťapkou.
Takovou první vlaštovkou byl už rozsáhlejší komiks – případ 140 ukradených prasátek, který Vrťapku proslavil. Dočtete se o něm už v prvních spisech. Protože jsem ale neměl čas jej dokončit, světlo světa spatřil až ve dvojce. Do první beletristické knihy Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti jsem se pustil s velkým nadšením. Za ty roky jsem měl spoustu literárního materiálu a textů, které jsem nepoužil ve spisech, a při psaní nové knížky jsem je mohl zúročit. Když se pak kniha dostala mezi děti, zaplavily mě štosy dopisů, výkresů a čtenářských deníků. Pro mě, který většinu času sedí zavřený v ateliéru, to byla neuvěřitelná zpětná vazba. A to vše se nyní opakuje i v případě mé poslední knížky Komisař Vrťapka a tajemství mahárádžova vejce. Když se vám dostane pochvaly od dětí, je to neuvěřitelně motivující! Všechna ta práce a energie, kterou knížkám věnuji, často i na úkor všeho ostatního, dostane smysl. Prozatím se tedy plánuji věnovat stejnou měrou ilustrování jako psaní, ale protože na každé autorské knize je nepředstavitelné množství práce, je možné, že se v budoucnu opět spojím s nějakým šikovným textařem nebo třeba koloristou. Přeci jenom práce je hodně, času málo a už také nejsem žádný mladík :o)
Za knihu Komisař Vrťapka - Sebrané spisy 3 jste obdržel ocenění Český bestseller za rok 2011. Co myslíte, že čtenáři oceňují na Vrťapkovi nejvíce?
Podle reakcí dětí je to humor. Ať už obrazový nebo literární – děti se zkrátka rády baví a pokud jim jakékoliv téma předestřete s nadsázkou a vtipem, zaručeně si získáte jejich pozornost a zájem. Když potom spojíte podmanivou a parodující kresbu s pořádně napínavým detektivním komiksem, příběhem nebo luštěním, dostanete koktejl, kterému jen tak nějaký capart neodolá – tedy alespoň já mám takovou zkušenost. Velkou roli také hrají hlavní postavy příběhů, děti musí mít možnost se s nimi ztotožnit a prožívat s nimi jejich strasti i radosti. Aby si každý čtenář mohl najít toho svého hrdinu, vymyslel jsem k Vrťapkovi i další kamarády – novinářku Hermínu, bratránka Čendu, slona Marlona nebo kouzelníka jménem Pepe.
Máte pro své knižní postavy živé předlohy? Co třeba Váš pes Čenda? Byl inspirací pro postavu bratrance Vrťapky?
Ano, všechny postavy, které mi na papíru ožily, mají své předobrazy – ať už zvířecí, lidské nebo literární. K Vrťapkovi mě inspiroval můj pes z dětství, toulavý a trochu nerudný jezevčík Puňta, který žil doslova dvojí život. Jeden spořádaný, v našem rodinném kruhu, a ten druhý nespoutaný, kdy se toulal po nocích a podle mé dětské fantazie se zabýval něčím ohromně důležitým a neodkladným. Vrťapkův bratranec Čenda je zase věrná kopie mého současného psa. Knižní hrdina nese jeho jméno, podobu a dokonce i charakterové vlastnosti. Jediné, co jsem vynechal, je Čendova záliba ve rvačkách. Musel bych totiž tomu knižnímu Čendovi neustále kreslit potrhaný kožich, a co by si o tom pomyslely děti.
Co vzniká při psaní příběhů s komisařem Vrťapkou dříve - psané slovo nebo ilustrace? Je to u jiných Vašich prací stejné?
Řekl bych, že je to tak půl na půl. V některých případech mám v hlavě nejprve vizuální představu či obraz a teprve k němu si vymýšlím literární příběh a hledám vhodnou pointu. Obvykle se to týká mé práce na komiksech, kde skutečně často vizuální představa předchází té literární. Naopak je to zase při beletristických příbězích, zde nejprve vymýšlím námět, fungující zápletku a teprve na základě psaného textu situaci nakreslím. Zvolení daného postupu ale přichází zcela přirozeně. Dopředu se nijak nerozhoduji, jakým způsobem budu pracovat. Do velké míry je to intuitivní a nejdůležitějším momentem stejně zůstává schopnost obrazotvornosti, schopnost si situaci nejprve imaginárně představit v hlavě. To, zda ji následně popíšu obrázkem nebo větou, už vlastně nehraje roli.
U příběhů s Vrťapkou evidentně vycházíte z aktuálního dění, filmů apod. Jak to u Vás funguje? Vidíte zprávy a hned Vás napadne, jak by si s tím poradil Vrťapka, nebo cíleně hledáte vhodná témata?
Všechno, co se kolem děje, nasávám doslova jako houba a ve vhodný okamžik pak použiji do kresby nebo příběhu. Už na FAMU nás skvělý pedagog Břetislav Pojar učil, že pro tvorbu je třeba mít přehled ze všech možných oblastí lidského života a dění. V současné době si sice můžete téměř všechny informace vyhledat na internetu, abyste ale věděli, co vyhledávat, musíte být v obraze. Ze školy jsem si odnesl také další zvyk, a to zapisovat si všechny postřehy, situace a nápady do zápisníku. Takových sešitů mám doma mnoho a stále někde při ruce, i když jdu z domu. Nikdy totiž nevíte, co se vám přihodí, a lidská paměť je děravá jak cedník.
Za ty roky jsem napsal bezpočet námětů a scénářů a v okamžiku, kdy píšete něco nového, již musíte mít k dispozici podhoubí, ze kterého budete čerpat. Musíte mít nakoukáno, načteno, naposloucháno. A do svého pomyslného archívu si pak jen sáhnete pro tu správnou historku nebo vtípek.
Víte dopředu, jak se budou v dalších knihách vyvíjet postavy? Stane se třeba z Vrťapkova bratrance Čendy také tak skvělý detektiv?
Osudy svých hrdinů předjímám jen do určité fáze – nejčastěji jen k dalšímu komiksu nebo knize, kterou aktuálně nosím v hlavě. Pak mám s nimi samozřejmě i dlouhodobější plány, ale postupuji spíše chronologicky příběh od příběhu. Charaktery se tak přirozeně rozvíjí a zahušťují. Vlastně je to s nimi trochu jako s lidmi, každá další příhoda a zážitek je více definuje a konkretizuje. Co se týká Čendy, je jisté, že na svůj velký případ teprve čeká, nicméně, na policejní akademii, kterou studuje, si ještě pár let pobude. Možná, že z něj bude dokonce věčný student. Je to tak trochu součástí jeho charakteru.
Tvoříte Vrťapkovy příběhy s tím, že dopředu zvažujete „namíchání“ vtipů pro děti a rodiče? Vrťapka je výjimečný v tom, že se u něj pobaví celá rodina – některé vtipy pochopí i děti, u jiných chytají záchvaty smíchu rodiče…
Na vtipech v knížkách nijak programově nepracuji. Humor je mi vlastní a provází mě celý život, nejraději mám jeho absurdní podoby, nadsázku a nonsens. Proto je asi logické, že prosakuje i do všeho, co dělám. Je ale pravda, že záměrně obohacuji Vrťapku i o vtipy, které jsou určeny především dospělým. Chci jim tak zpestřit čas, který tráví nad knihou společně s dětmi, a zároveň se nad takovými vtipy bavím při práci i já sám. Současně se mi zdá lákavá představa, že až se malí čtenáři ke knížkám někdy v budoucnu vrátí jako dospělí, Vrťapka jim bude mít stále co nabídnout a pobaví je, i když knihu otevřou třeba jako rodiče se svými dětmi.
Co Vás na tvorbě příběhů s komisařem Vrťapkou baví nejvíce?
Hravost a představa, že můžu vytvořit příběh, komiks nebo celou knihu, jakou bych chtěl jako dítě sám číst. Přesně si pamatuji, co se mi jako klukovi líbilo a po čem jsem nejvíce prahnul. S trochou nadsázky by se tedy dalo říci, že s každou další knihou se snažím přiblížit knížce, kterou jsem si vysnil v dětství. Navíc Vrťapka je takové moje desetileté dítě, člen naší rodiny, zažili jsme si spolu dobré i zlé časy, ale když se něčím zabýváte tak dlouho a tak intenzivně, nutně vám to přiroste k srdci.
Jak jste spokojen se zpracováním knihy Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti v rámci projektu LiStOVáNí? Přeci jen je to úplně jiná forma podání příběhu než v bohatě ilustrované knize.
Projekt LiStOVáNí se mi velmi líbí. Idea nechat ožít knižní hrdiny na divadle a dětem tak zprostředkovat knihu v reálném čase mi přijde záslužná a smysluplná. Samozřejmě, jedná se o zcela odlišný zážitek, než jaký mohou mít děti ze čtení a prohlížení knihy. A proto bych nikdy představení s knížkou ani nesrovnával. Jsem rád, že se Vrťapka díky LiStOVáNí dostane zase k jiné skupině dětí a pokud je navnadí, aby si později samy otevřely knihu a četly si v ní, nebo jen prohlížely obrázky, bude to skvělé.
Chystáte v současnosti nový případ pro neohroženého psího detektiva?
Ano, zatím je to tedy přísně tajné, ale intenzivně s Vrťapkou pracujeme na dalším dobrodružném případu. Právě jsme spolu sice dokončili jeho nový školní diář na rok 2014, jen co jsem ale dopsal a dokreslil poslední stránku, ten všetečka tady byl s dalším případem. Vrťapka a zločin zkrátka nikdy nespí a ani mě nenechá zahálet. Pro nadcházející školní rok chystáme hned několik novinek a myslím, že naši čtenáři budou nadšeni! Tedy alespoň s Vrťapkou oba doufáme, že ani tentokrát malé detektivy nezklameme!:o)
- Petr Morkes a Zuzana Roubíčková
Komisař Vrťapka školní diář 2014 (Petr Morkes) - ukázka
