Paneláková sídliště jsou domovem pro tisíce lidí. Dávají pocit anonymity, ale často i stísněnosti. Když se na jednom z nich začne pohybovat Polednice, přibude k této bezútěšnosti navíc strach. Protože začíná jít o život…Polednice je třetí detektivní román českého spisovatele Jiřího Březiny. Ten za svou prvotinu Na kopci obdržel v roce 2013 Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. O dva roky později následovala kniha nazvaná Promlčení, v níž se jako hlavní hrdina představil mladý policista Tomáš Volf.
A právě s ním se znovu (a přesto poprvé!) setkáváme v románu Polednice. Vysvětlení je jednoduché - chronologicky v čase se děj Polednice odehrává před Promlčením. Vracíme se tak do doby, kdy se Volf jako začínající kriminalista, spolu se stejně nezkušenou parťačkou Evou Černou, tak trochu omylem dostává k případu vraždy. Panuje horké léto a na sídlišti na okraji města neznámý pachatel v pravé poledne zavraždil mladou dívku. Nikdo nic neviděl, ani neslyšel… Jak si tihle dva, dosud nesehraní nováčci, poradí se svým prvním případem? Naleznou vraha dřív, než dojde k dalšímu zločinu?
Pátrání pohodového Tomáše a vznětlivé Evy je plné karambolů, začátečnických chyb, správných dedukcí i prosté smůly. Oba pracují s houževnatostí, zápalem, občas způsobem „pokus - omyl“, ale proti všudypřítomným nepříznivým byrokratickým okolnostem jsou většinou bezmocní. Jistá hořkost, která z příběhu na konci vychází, tak není způsobena jen samotným jádrem zápletky (okolnostmi zločinu), ale i „osudem“ této dvojice.
Jiří Březina je jako vypravěč velmi příjemný. Směle se obejde bez zbytečných popisků a kudrlinek, které mívají mnohdy za cíl jen knize přidat na počtu stránek. Jde tak o čtení nenáročné, ve velké míře uvolněné a svěží, ale přesto napínavé. Příběh rychle odsýpá, má spád, takže ho nejspíš slupnete jako malinu. Svou zásluhu na tom má i pravidelné a časté střídání tří dějových linek. V té první sledujeme policejní pátrání; v té druhé vyprávění, potažmo život jisté ženy, která se už dlouhou dobu úzkostlivě straní všech lidí; a konečně v té poslední nahlížíme prostřednictvím kusých sdělení do hlavy samotného vraha.
Síla a přesvědčivost Polednice tkví v tom, že si nehraje na nic, čím není, a nesnaží se ze sebe dělat víc, než je. Příběh, vsazený do ryze místních reálií, naplno dýchá českou atmosférou a náturou. Březina tak potvrzuje ono otřepané klišé, že v jednoduchosti je mnohdy ukryta ta největší krása. Na straně jedné je jeho kniha příjemným odpočinkovým čtením, na straně druhé vám při nejbližší příležitosti, kdy vaše kroky povedou nějakým tím městským sídlištěm, pomůže k lehkému mrazení v zádech.
Polednice je sympatická a čtivá detektivka, které se dá vytknout snad jen to, že je prozatím autorovou poslední… Snad ne nadlouho!
Autor: Eva Šamánková
