Sbírka Poprvé v nějakém baru vznikala postupně a samovolně v průběhu řady let, a to na základě krátkých črt, zachycených okamžiků a situací, které autor někdy zachycuje fotoaparátem, v případě této knihy slovem. Básně se často řadí ke konkrétní situaci nebo příběhu, na které autor náhodně narazil během každodenních cest. Takto vzniklé básně procházejí na konci každého roku první redakcí, a zde se objevuje něco, co během jejich psaní není vidět - vyvstává určité téma. V případě této knížky je to téma času, konkrétně času ženského, který navzdory postupu na poli rovnoprávnosti a emancipace zůstává stále stejně krutý, protože není lidským dílem, ale přírodním zákonem, který nelze obejít, přehlasovat ani zrušit. Téma, které vyvstalo trochu nečekaně z řady mnoha dalších krátkých pozorování je překvapivě zábavné. Sbírka postupuje chronologicky od narození po smrt. Její subjekt přijímá plynoucí čas pasivně, nerozvíjí ho ani nenaplňuje, jen ho v nekončícím jakoby dětském údivu pozoruje.