Mladý, devětadvacetiletý muž má jasný plán: co nejrychleji uzavřít mír a reformovat zkostnatělý stát. Zavádí zcela nový styl vlády, je vnímavý k sociálním problémům. Všechny jeho snahy však od počátku narážejí na překážky jak na straně protivníků, s nimiž se pokouší vyjednávat, tak na straně spojeneckého (a bojechtivého) Německa. O dva roky později je vše ztraceno: podunajská monarchie se po prohrané válce rozpadá a Karel se musí vzdát moci. Ještě dvakrát se pokusí získat alespoň uherskou korunu; neúspěšně. Nakonec skončí s celou rodinou na ostrově Madeira, víceméně v internaci a takřka bez prostředků. O tři roky později, v pouhých 34 letech, umírá. V roce 2004 ho papež Jan Pavel II. prohlásí za blahoslaveného; zdůrazňuje jeho tragický osud, lásku k míru a spravedlnosti i jeho pokoru. Pro českého čtenáře je na knize přitažlivé především to, že hlavního protagonistu líčí z po-hledu nezainteresované osoby. Francouzskému historikovi jsou lhostejné nacionalistické po-stoje jednotlivých národů monarchie, pouze konstatuje, že existují. O to víc může podtrhnout Karlův způsob myšlení a jeho činy, které nám školní hodiny dějepisu většinou zatajily.