Necítil k nikomu nenávist, netoužil před někým utéct, neměl problémy. Jen zjistil, že mu je nejlíp, když je sám, že nepotřebuje být součástí davu. Nebavil ho obvyklý život středoškoláků, neměl pocit, že je super, když si skočí do fast foodu a dá si pak pár piv nebo zajde do kina. Chtěl být sám se sebou a na rozdíl od ostatních lidí, kteří o tom jen sní a přemýšlí, on to opravdu udělal. Odešel do lesů a začal žít jako poustevník. Naučil se přežít ve stanu v extrémních podmínkách a nebyl ani nemocný, ani neměl omrzliny. Naučil se, jak uchovat vodu i potraviny, aby se mu nezkazily. Naučil se orientovat se v lese, znát stromy, chápat, jak funguje příroda. Čas od času potřeboval nějaký kus oblečení, nebo došlo jídlo, tak (ač nerad) vykradl některou z chat v oblasti, kde se pohyboval. Vzal si jen oblečení, které potřeboval, jídlo a cokoliv, co se dalo přečíst. V chatařské oblasti
ho považovali za fantoma, protože ho nikdy nikdo nechytil, jen chyběly věci. A tak žil 27 let. Sám a v lese, bez lidské společnosti, která mu nechyběla. Poustevník, odkázaný sám na sebe. Když byl po téměř třiceti letech zatčen policií za krádež jídla, měl problém začít s lidmi znovu mluvit a velice se styděl za krádeže, které během let spáchal. Nebyl tak vychovaný, takže se okamžitě ke všem přiznal. Kniha Poustevník vznikla na základě rozhovorů s ním osobně, není to žádná fikce, ani příběh z novinových článků. Zkuste si ho přečíst a přemýšlet, co můžete se svým životem udělat, abyste se cítili líp. Poustevník nezůstal jen u přemýšlení, prostě šel tam, kam ho srdce táhlo. Rozhodl se žít podle svých vlastních pravidel a vytvořit si svůj svět ve světě, který mu nevyhovoval. A dokázal to, uspěl, přežil a vytvořil si svou vlastní cestu tam, kde by ji nikdo ani nehledal.
-ice-
