Muž, který se postupně měnil v ostrov. Kanibalové hodující na odhozených končetinách podivných lidí. Chlapec měnící podobu podle tvorů, se kterými se cítí nejlépe. Jestřáb proměňující se v ženu či princezna s rozeklaným jazykem. Mysleli jste si, že už vás v literatuře nemůže nic šokovat? V tom případě vás rychle vyvedu z omylu.
Američan Ransom Riggs (1980) vystudoval literaturu a filmovou vědu a ve světě literatury se proslavil svou trilogií o podivných dětech slečny Peregrinové. V současné době je Riggs spisovatelem z povolání, bloggerem a nadšeným autorem cestopisů. „Povídky podivných“ u nás vydalo nakladatelství Jota, a jak se zdá, kniha bude stejně úspěšná jako předchozí romány o podivných dětech.
Povídky podivných jsou báječně potrhlé příběhy o lidech, kteří jakýmkoliv způsobem vybočují z řady. Některé příběhy jsou úsměvné, jiné vás dojmou k slzám, ale pravda je, že převažují historky, u kterých vám bude běhat mráz po zádech. Předchozí románová trilogie byla víc fantasy, tato kniha je zase více strašidelná a jistým způsobem šílená.
Autor popustil uzdu své fantazii a do světa vypustil hrůzostrašné noční můry. S děsivým obsahem jednotlivých povídek kontrastuje mírumilovné pohádkové vyprávění, které v konečném efektu zdůrazní zlo, kterými jsou povídky přímo napěchované. V příbězích se střetávají normální lidé s podivnými jedinci a vy nejspíš uhádnete, kdo má s kým problém a kdo se snaží komu ublížit. Všech deset povídek můžeme klidně považovat za báchorky nebo pověsti, kde nechybí mravní ponaučení.
Příběhy jsou to inteligentní a promyšlené do posledního detailu. A garantuji vám, že jejich poselství vámi otřese, i kdybyste se považovali za stoprocentní cyniky. I zde bojuje „dobro“ se „zlem“, ale připravte se na to, že ne všechny příběhy skončí větičkou „A žili šťastně až do smrti“. Ostatně, autor vás už v předmluvě varuje, že jeho knížka je stejně podivná, jako jsou podivní její hrdinové. A pokud nemáte pochopení pro podivno a absurdno, nejspíš knihu odložíte, protože vám bude připadat příliš fantastická a ujetá.
Autor vás bude provázet celou knihou, bude s vámi rozmlouvat, ptát se vás, polemizovat s vámi, a vy tak budete mít pocit, že jste partnerem v dialogu. Chtě nechtě si budete muset vytvořit jasný názor a přidat se na stranu normálních lidí, anebo těch podivných. Autorův černý humor je leckdy až na hraně a jeho snahou je nejen pobavit, ale také šokovat a možná i pozlobit. „Povídky podivných“ vám představí svět, kde není nic tak, jak jste zvyklí. Jediné, co zde funguje, jsou morální zásady, ale i ty jsou tak trochu postavené na hlavu.
Každá povídka je jiná a všechny do jedné vás překvapí svým dějem a gejzírem fantazie. Autor vám zde ozřejmí některé pojmy a epizody z předešlé trilogie, ale pokud jste ji nečetli, vůbec to nevadí. Hodnotit jednotlivé povídky by nebylo fér, a tak prozradím pouze to, že mě nejvíce zasáhla „Kobylka“, povídka o chlapci, jehož podoba se přizpůsobovala tvorům, které měl nejraději. Asi nejstrašidelnější je první příběh „Báječní kanibalové“ a vtipálci nejvíc ocení povídku „O ženě, která se přátelila s duchy“.
Pokud máte rádi nadsázku a jízlivý humor, potom vám Povídky podivných vřele doporučuji. V případě, že jste si zamilovali trilogii o podivných dětech, je tato kniha přímo vaší povinnou četbou.
Autor: Veronika Černucká
