Příručka vykresluje proměny české literatury v druhé polovině 20. století, v desetiletích, kdy její osudy výrazně spoluurčovaly komunistická utopie, pragmatická snaha režimu mocensky ovládnout všechny roviny veřejného a soukromého bytí, ale i rozmanité způsoby občanské a umělecké rezistence vůči tomuto ideologickému a mocenskému nátlaku.

Přehledným způsobem prezentuje základní informace o dobovém literárním životě a o proměnách literární tvorby ve třech základních druzích (v poezii, próze a dramatu) a ve třech komunikačních okruzích, vynucených kulturní politickou státu, tedy o umělecké literatuře vydávané v oficiálních nakladatelstvích, v samizdatu a exilu. Textově příručka vychází z předchozího – čtyřsvazkového – kompendia autorského týmu. Na rozdíl od něho však není věnována odborníkům, ale svým rozsahem a výběrem základních údajů má aspiraci oslovit studenty i širší veřejnost zajímající se o problematiku české literatury daného období.