Stačilo pár desetiletí, a byla zapomenuta jména venkovských usedlostí, lesních křižovatek i celých měst. Pro lidi, kteří přišli do opuštěných šumavských vsí, jako by historie tohoto koutu světa nikdy neexistovala. Báli se jí jako přízraku, který není radno křísit k životu. Neuměli si přečíst švabachem psanou kroniku nalezenou na půdě, neznali jména světců, kteří chránili jejich domy... Roman Kozák má však v sobě touhu oživit tato místa příběhy, jež by nás spojily s předchozími generacemi a vrátily krajině ztracenou paměť. Inspiraci hledá v tradičním šumavském folklóru, vzpomínkách pamětníků i ve vlastní fantazii a vše to spojuje perem lidového vypravěče. Volarská boží muka tak po letech opět obživla a máte-li chuť si je prohlédnout, kniha nabízí také plánek s krátkým průvodcem. Kniha vychází opět po osmnácti letech s upraveným a aktualizovaným textem.