Proč jsem jen nepsala všemi směry přináší druhý výbor z pozůstalosti Hany Bořkovcové. Svým charakterem navazuje na první svazek vycházející z jejích deníků, nazvaný Píšu a sešit mi leží na kolenou, který v soutěži Zlatá stuha získal v roce 2009 ocenění za ediční počin. Kratší prozaické texty, úvahy, záznamy a básně zahrnuté v tomto svazku pocházejí z let 1944–2009 a ve svém celku zpřítomňují životní pouť Hany Bořkovcové, která v dospívání prošla táborem v Osvětimi, po válce se věnovala výchově svých dětí, a když odrostly, stala se ceněnou autorkou dětské literatury.