Dobrodruh a ostravský patriot Marek Pietoň obdivuje ostravskou historii. Inovace ve městě vnímá spíše negativně, raději než nablýskané fasádě dává přednost oprýskané zdi či ostravskému mouru. Proč psal knihu sedm let a proč ho tolik uchvacuje minulost Ostravy? To prozradil na besdě v Domě knihy.
Kniha Ester zachycuje životní osudy dospívající židovské dívky z meziválečné a válečné Ostravy, která prochází různými životní zvraty. Nedílným „hrdinou“ je samotná Ostrava jako taková. Inspirací ke knize byly některé reálie a zapomenutá místa okolo ulice Nádražní třídy, hlavní dopravní tepny části Moravské Ostravy, a vůbec zanikající nebo již zcela zaniklá ostravská topografie (Důl Michálka, Deutsches Haus, Wizubka ad.). Kniha také vyvolává otázky, jak prostřednictvím mizejících detailů a událostí, které se postupně stávají legendami, a které si vybavují dnes už jen pamětníci, docházíme k osudové volbě: nechat je zapomenout, nebo pomocí nich obohatit naši soudobou paměť a skutečnost.Marek Pietoň založil Zapomenutou Ostravu, skupinu stejně orientovaných lidí, která na Facebooku čítá na tisíce členů. Vymyslel švestkové pivo a objevil obraz Ostravská madona. Nedávno mu vyšla útlá knížka nazvaná Kniha Ester, také v ní se dotýká otázky proměny města.
Dnes si budeme povídat o vaší Knize Ester. Co bylo prvním impulsem pro napsání této knihy?
Kniha začala vznikat, když jsem se procházel ulicemi Ostravy. Dodnes můžeme narazit na pozůstatky straých věcí. Snažil jsem se tyto věci zachytit a dávat je dohromady. Začal jsem poznávat krásu Ostravských ulic a chtěl jsem se o to podělit.
Vy jste v Ostravě snad jediný, kdo si stýská za tou oprýskanou fasádou.
Myslím, že nejsem jediný. Těm lidem se také stýská za tou starou Ostravou.
Jak se vám psala kniha z pohledu ženy?
Vy jste asi první člověk, který se mě na to oficiálně ptá. Já si myslím, že každý člověk má dvě strany. Muž má mužskou i ženskou stránku a naopak. Asi mi to ulehčilo i dospívání mých dcer.
V knize se objevuje i řada mikropříběhů, které nezažívá sama Ester. Řada z nich je velice drsných, hovoří o sirotcích po havířích a podobně. Co z toho je fakt a co už je vše fantazie?
Já jsem chtěl tu Ostravu ukázat z obou stran. Je to možná drsné, ale většina těch příběhů se stalo. Vzal jsem si nějaké historické příběhy a vložil jsem je do svého děje. Jen jsem tomu dal trochu jiné kontury.
Autor je někdy velice překvapen reakcemi na svou knihu. Vy jste poctivě sbíral reakce čtenářů. Překvapil vás některý názor Knihy Ester?
Měl jsem obavy, jakým způsobem to čtenáři přijmou. Vůbec jsem si nevěřil, ale ty ohlasy mě posilovaly, abych usiloval o vydání té knihy.
Kniha vznikala sedm let. Která chvíle pro vás byla neobtížnější?
Pro mě bylo nejobtížnější převést příběh Ester do nového světa. Ten mystický předěl.
Původní koncept byl jiný. Jak moc se liší ta finální verze knihy?
Já jsem knihu nepsal jako kapitoly, ale jako obrazy, které ke mně přicházely. Něco jako divadelní hru.
Zmínil jste, že ve vašem šuplíku čeká ještě minimálně pět knih, ale že Kniha Ester je pro vás výjimečná a záleží vám na ní. Proč je právě tato kniha výjimečná?
To jste šla dost do hloubky v tom svém pátrání. Ano, řekl jsem to, ale v takovém užším kruhu a mám nějaké věci nachystány. A teď je o tom asi zbytečné mluvit.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
