Milostný román odehrávající se za habsbursko-turecké války v letech 1663-1664. Hrdinka knihy Tereza provází svého bratra do Nových Zámků, v tehdejší době významné pevnosti na říšské hranici při Dunaji, a zažívá několik týdnů obléhání města otomanskou armádou. Desetitisíce Turků a Tatarů zaplavují západní Slovensko i východní Moravu. Zpočátku se zdá, že proti turecké přesile se v křesťanské Evropě nenajde dosti sil k odporu. Tereza se v této dramatické situaci dostává nejen do potíží vnějších, kdy jí hrozí zajetí, smrt či otroctví a kdy se zaplétá do různých dobrodružství, ale výzvou se jí stává i cit, který v ní vzbudí voják nepřátelské strany. Autorka klade důraz na historickou hodnověrnost, která se odráží nejen v popisu událostí, skutečných osob a míst, ale i v psychologii postav. Román je psán ženou o ženě a zachycuje složité ženské myšlení, popisované muži často jako "myslí ano, říká ne", hledání sebe samé, hledání své cesty. Román pojednává o odvaze nejen vnější ale i vnitřní, o svědomí a hledání Boží vůle a o lásce mezi mužem a ženou ve střetu dvou odlišných kultur. Prostředí a čas, ve kterém se příběh odehrává, poskytuje čtenáři neznalému tohoto období zajímavé informace a podněcuje jeho představivost.