Rozhlasová nahrávka nejslavnější hry anglického dramatika G. B. Shawa verze vychází z inscenace, která měla premiéru 2. února 1968 v Divadle na Vinohradech a stala se trhákem sezóny. Vždyť jen do počátku prázdnin ji tehdy muselo divadlo pro velký zájem obecenstva (statistika uváděla 115% návštěvnost jednotlivých představení!) reprízovat osmadvacetkrát. Diváky především přitahovala dvojice protagonistů. Jiřina Bohdalová se nezdráhala rozpálit výchozí podobu Lízy Doolittleové do nejdryáčtějších poloh, zároveň však velmi ukázněně a věrohodně prokreslila proměnu této chudé holky z londýnského předměstí v dámu zkultivovanou nejen v oblasti jazykového projevu, v němž ji drezúroval profesor Higgins. Ten v podání Miloše Kopeckého pak není ani tak neomalený, do jazykovědy zakletý morous, bránící svou staromládeneckou svobodu, jako spíš egoistický dandy, za jehož uměním vypointovat každý bonmot do aforismu jako by probleskovala jeho slabost i vůči jiným smyslům, než jsou jen ty, jež nám nabízejí slova a věty. Ač se proto inscenace přidržuje původní dramatikovy verze s otevřeným (a lehce hořkým) koncem, z něhož vůbec není jasné, co bude s květinářkou Lízou poté, kdy profesor Higgins vyhrál svou sázku, že ji zušlechtí, skvělá herecká souhra protagonistů jako by napovídala, že vyloučen není ani případný happy end.