Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. I tak by se dalo popsat jednání trpasličího krále Bruenora jenž se rozhodl sehrát svoji smrt. Hned poté se vydává s Drizztem na další výpravu a svoje místo přenechává králi Banakovi. Všechno se zdá jako ideální plán na to, jak zmizet a věnovat se svým věcem. Ale ani tohle se neobejde bez komplikací. Bruenor má závažné důvody, proč se vzdá panování a vydává se na zdánlivě šílenou výpravu. Chce najít bájné králoství Gauntlgrym. Věc se má totiž tak, že jistý Drow Jarlaxl a trpaslík Atrogat vyvolají v bájném království moc mnohem silnější, než čekali. Tak nebezpečnou, že by mohla zníčit Letohrad. Proto požádají o pomoc Drizzta a Bruenora....
Je zajímavé vědět, že Salvatore se k psaní dostal přes Tolkienova Pána Prstenů a právě na tomhle díle je inspirace hodně vidět. Gaunltgrym skoro jakoby připomínal určité trpasličí město, které bylo kdysi slavné a plné života. Ani tento příběh se neobejde bez čaroděje, který si nechává říkat Barabus Šedý. Ono by se podobností našlo víc, ale teď už se nenajde asi téměř žádná fantasy, která by se někde neinspirovala. Hlavní důvod, proč Salvatorovy příběhy čtenář miluje, jsou jeho postavy. Právě ony vás k čtení připoutají a propustí až na samém konci vyprávění. A vy s nadšením čekáte na další.
Znovu tu máme zachmuřeného a vždy vážného Drizzta, který svým rozumem nejednou zachrání situaci. Je tu i Bruenor Válečné kladivo a jeho ironický humor. Svým způsobem jsem si oblíbila i Jarlaxla a Atrogata, přišli mi jako pravý opak Drizzta a Bruenora. Takže v závěru tihle čtyři vytvoří hodně zvláštní a nesourodou skupinku. Hodně jsem si oblíbila elfku Dahlii, která nám tak trochu svede Drizzta a docela i chápu proč.
Co se mi na příběhu líbilo, jsou časté Atrogatovy kletby, kterými častuje každého, kdo ho popudí. Takže od Moradinovy vzteklý prdele a pár dalších. Trpaslíci jsou dosti výbušný národ, ale téměř rychle se uklidní, a pak jsou o věcech schopní i přemýšlet.
Nemine nás setkání ani s dalšími národy, a to včetně starých známých upírů, tieflingů (tenhle národ mě fascinuje nejenom svou vizáží, ale především chovnáním), kostějů, šotků, démonů a mnoha dalšch. Toto vyprávění čtenáře provede téměř všemi částmi země, v níž se odehrává, a tak se dočkáme i krásné ilustrované mapy pro větší přeheldnost, která mi při čtení hodně pomohla v orientaci.
Gauntglrym je nádhernou klasickou fantasy, která vás zavede do doby, kdy magie byla na denním pořádku. Do dob, kdy bylo normální podnikat bláznivá dobrodružství a nebylo nic cennějšího než dlouho trvající přátelství. Gauntglrym v sobě spojuje klasickou akční fantasy, Salvatore používá pro vyprávění er formu, která mu dodává na uvěřitelnosti. Občas vás mohou zarazit krkolomější názvy jmen či měst, ale to se dá přežít. Pokud tedy milujete fantasy, elfy, magii, tak tohle dílo je pro vás jako stvořené. A nemusíte znát ani předchozí knihy.
Autor: Michaela Voláková
