Recenze: Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi

archiv revue
Dojemný román Jeremyho Dronfielda, vystudovaného archeologa z Cambridge, je připomínkou jak té nejlepší, tak té nejzrůdnější stránky lidství. Je o neuvěřitelné síle rodinného pouta, které nedokázalo zpřetrhat ani to nejbrutálnější zacházení.

Jeremy probádal Gustavův deník, který si tajně v koncentračních táborech vedl a provedl archivní výzkum. Jeho důkladná analýza všech možných dostupných dokumentů přinesla své ovoce – jde o mimořádný příběh o holokaustu zakládajícího se na skutečných událostech. Přibližuje nám v něm osud dvou nerozdělitelných mužů – otce a syna. Dokazuje nám, že láska a oddanost k milované osobě dokáže překonat vše, i ty nejméně představitelná zvěrstva. Existuje mnoho příběhů o holokaustu, ale tenhle je jiný. Vypráví o Gustavu a Fritzovi Kleinmannových, kteří společně prošli celým hrůzným peklem od samého počátku zatýkání Židů, až po osvobození.

Rodina Kleinmannových poklidně žije v rakouském hlavním městě, až do doby, kdy se Hitler rozhodne jejich rodnou zem násilně sjednotit s Německem tzv. anšlusem, kterému ostatní evropské země jen sprostě přihlížely. V Rakousku se opakuje to, co se již odehrálo u jeho mocného souseda – plundrování a drancování židovských obchodů. Zemi teď ovládli barbaři. Lidé začali mizet. Nejprve prominentní postavy, pak i zdraví a práce schopní židovští muži.

Otec rodiny Kleinmannových, Gustav, je zatčen nacisty hned v první vlně a spolu se svým šestnáctiletým synem Fritzem je v říjnu 1938 odvlečen do německého koncentračního tábora Buchenwald, jenž ležel poblíž města Výmar. Obdrželi svá první čísla, prozatím nošena jen na oblečení. Čekají je roky beznaděje a bezmoci, krutého mučení hladověním, bitím a nesmírně těžkou otrockou prací v kamenolomu. 

„Člověk si po nějakém čase zvykne na cokoliv.“ - Gustav, str. 99 –

„Pracuji, abych zapomněl, kde jsem.“ – Gustav, str. 75 -

 

Když se Gustav objeví na seznamu zařazených vězňů do transportu do Osvětimi, což se tehdy rovnalo rozsudku smrti, neváhá Fritz ani minutu a žádá, aby mohl svého otce následovat. V říjnu 1942 odjíždějí. V Osvětimi dostávají za úkol postavit nový tábor Monowice. Je však opravdu s údivem, že se oběma mužům podařilo přežít veškeré nástrahy osvětimského pekla a, když se blížilo osvobození, přežít i pochod smrti do Mauthausenu. Zde se poprvé rozdělili. Fritz zde zůstává, otec je poslán dál do KT Bergen-Belsen. 14. dubna 1945 Gustav uviděl v dálce první britské tanky… 

„Vzájemně si dodáváme sílu. Jsme jako jeden, nerozlučitelní.“ – Gustav, str. 134 –
 

Na druhé straně sledujeme neutuchající snahu manželky Tiny získat pro své čtyři děti víza do zahraničí, aby alespoň ony unikly té obludné mašinérií. Nejstarší dceru Edith se podaří zachránit jejím odjezdem do Anglie. V roce 1941 se podaří poslat do USA i nejmladšího syna Kurta. Tiny s mladší dcerou však ušetřeny nezůstanou. V červnu 1942 jsou předány k transportu na východ, kde byly postaveny nad vykopanou jámou v borovém háji, zastřeleny a pohřbeny v hromadném hrobě.

Syn s otcem se opět shledali 11. července 1945 ve Vídni v bytě rodinné přítelkyně Olly, s kterou se Gustav později ožení. Po válce se mu podařilo obnovit svou čalounickou dílnu. Fritze osvětimské prokletí neopouštělo ani po ukončení války. Nechtěl za žádnou cenu dopustit, aby se na hrůzy páchané nacisty někdy zapomnělo. Přednášel na univerzitách, sepsal memoáry. Nikdy nepřestal překypovat rozhořčením a zlobou vůči zvěrstvům, která potkala jeho rodinu i lid.

Vlastní pocit z četby 

Mravenčí bádání autora knihy je bravurní, seznam vysvětlivek na konci knihy doplňuje už tak detailní informace samotného příběhu. Jedna z nejlépe podaných knih k tomuto přetěžkému tématu. Po celou dobu jsem četla se zatajeným dechem a brečela a brečela...


Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více