Recenze: Couchsurfing v Rusku a Couchsurfing v Íránu

archiv revue
Ke zhodnocení jsem obdržel dvě knihy německého novináře a spisovatele Stephana Ortha. Autor si pro své návštěvy vybírá země, které se neřadí mezi úplně běžné turistické destinace. Dle jeho slov kromě předtuchy nevšedních dobrodružství zejména proto, aby se ujistil, zda se jejich západoevropský mediální obraz zakládá na pravdě.
V roce 2016 Stephan procestoval Írán a v roce 2018 část Ruska. Vybral si k tomu sice levnou, ale ne úplně nejpohodlnější cestu - díky komunitě cestovatelů a hostitelů sdružujících se na webu Couchsurfing.com (pro ty, kteří nevědí, jak funguje - hostitelé nabízejí možnost přenocování na oplátku za sdílení “kulturních odlišností” od hostů z celého světa). Zajímavé přitom je, že v Íránu je Couchsurfing zakázán a hrozí za něj postih jak hostiteli, tak jeho hostům. Vláda se údajně obává špionáže z cizích zemí.

Důvodem pro výběr nocování na gaučích nebo perských kobercích v příbytcích členů komunity namísto nablýskaných hotelů, které by si jako západní turista mohl v těchto levných zemích jistě dovolit, byla zejména bezprostřední blízkost k životu obyvatel navštívených míst.

Zde se ovšem nachází zásadní trhlina celé autorovy filosofie o vyvracení mediálních mýtů o daných zemích: lidé poskytující ubytování prostřednictvím Couchsurfingu totiž zpravidla nejsou statisticky průměrnými obyvateli dané země. Nejčastěji se jedná o mladé jedince s vyšším vzděláním a pozitivním vztahem k cestování a obecně vnějšímu světu.

Pomineme-li tento fakt, pak v obou knihách Stephan ukazuje, že Írán ani Rusko nejsou jen despotické země s diktátorskými režimy nepřátelskými vůči čemukoliv ze západu, ale také neuvěřitelně pohostinní lidé, krásná místa a dobrodružství čekající na každém kroku.

Stephanem navštívení Íránci porušují v soukromí pod hrozbou fyzických trestů většinu myslitelných zákazů - výrobu a konzumaci alkoholu, tajné párty s účastí nezahalených žen, sado-maso hry. A v neposlední řadě ubytování cizinců.

V Rusku pak zažije mimo jiné cestu na okupovaný Krym (jinak vlastně oblíbené přímořské letovisko), do poválečného Čečenska, na okraj diamantového dolu v Mirnym, nebo nejoodlehlejšího kousku země obývaného sympatizanty Sibiřského Ježíše - bývalého dopravního policisty, který se stal vůdcem sekty s více než 5.000 následovníků.

Obě knihy jsou pestré, velmi čtivé a v neposlední řadě motivační. Vyvolávají totiž neodkladnou touhu sbalit se a vyrazit na cesty do odlehlejších, turisty málo vyhledávaných destinací. Ukazuje totiž, že i tam jsou místa a lidé, které stojí za to poznat.

Autor: Martin Mucha

Další recenzi na knihu Couchsurfing v Rusku si můžete přečíst ZDE.
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Couchsurfing v Rusku

5.0 1
od 229

Couchsurfing v Íránu

0.0 0
od 81
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více