Knihu ze záznamů sestavil norský básník Jan Erik Vold, českému čtenáři známý pouze z básnického souboru Malý kruh, který vyšel roku 2012 v nakladatelství Archa. Osobnost tohoto autora by nám měla utkvět v paměti ale i díky protestní básni, kterou sepsal roku 1968 jako reakci na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
České vydání knihy je dílem překladatelky Kateřiny Krištůfkové, která překládala z norského originálu s přihlédnutím k německé verzi, radila se také s autorem původního vydání.
Ruth Maierová se narodila roku 1920 ve Vídni do židovské rodiny. Otec pocházel z moravských Žarošic, kde Ruth a její sestra Judith trávily v rodinném kruhu letní prázdniny. Po „Křišťálové noci“, kdy byli Židé napadáni, jejich synagogy vypalovány, odchází Ruth do Norska. Zde je 26. listopadu 1942 zatčena a poslána do koncentračního tábora v Osvětimi. Její stopy končí 1. prosince téhož roku před dveřmi plynové komory, kam byl transport nacisty rovnou odeslán.
Ruth si začala deník vést ve 12 letech. Zápisky po jejím zavraždění schraňovala její přítelkyně z Norska Gunvor Hofmo, část deníku a dopisy uchovala Ruthina sestra Judith. Kniha pak byla zařazena jako kulturní dědictví fondu UNESCO.
Příběh je sestaven ze tří hlavních částí. Z vídeňských deníků z let 1933-1938, dopisů sestře z let 1939-40 a deníků z Norska z let 1940-42. V první pasáži nahlížíme do Ruthina soukromí, jejího školního života, přátelství, lásek, ale i seznamování se se závažnými tématy, která bychom u tak mladé dívky dneška jen stěží čekali. Část je protkána politickými komentáři na účet vlastní rodiny, ale i okolí, je zřejmé, jak velmi emočně Ruth založená byla. Popsána je cesta a pobyt v Žarošicích i komplikovaný vztah s matkou.
Druhá část nás vezme do prostředí dopisů, které si po opuštění Vídně Ruth psala se svou sestrou Judith. Ta byla v azylu v Anglii. Dopisy jsou kráceny a je vynecháno několik velmi osobních pasáží. I tak nám prostředí díl ukazuje, jak moc se dívka toužila setkat se svou rodinou, jak myslela na svou matku a babičku. Počáteční okouzlení novou zemí je patrné. Postupně však ochabuje, Ruth se setkává také s antisemitismem tím víc, čím víc se Norsko začne přiklánět ve svých náladách k nacistickému Německu. Její plánovaná cesta do Anglie se neuskuteční, což znamená i rozsudek smrti pro ní samotnou.
Třetí pasáž je sestavena ze dvou deníkových sešitů z let 1940 až 1942. V nich se nejprve dočteme o počátečním setkání Ruth a její nové rodiny s válečným konfliktem. Šílený smutek je přetaven v nevěřícnost a až jakousi rezignovanost. I Ruth si všímá, že její lidské emoce jdou stranou. Demonstrováno je to například ve zprávě o zemřelých mladých vojácích. S autorkou deníkových záznamů to pramálo hne. Přemítá také nad osudem nepřátelských stran a o tom, jestli se válka vyhne Anglii. Do těchto úvah pak přináší i tak banální situace, jako je barva šatů na nedělní procházce. Velký rozptyl myšlenek však značí velkého ducha i velkou rozháranost. Dostaneme se v zápiscích také k tomu, že Ruthina maturitní zkouška v Norsku byla zrušena, známky byly udělovány na základě průměru z předešlých výsledků. Ruth si následně sehnala práci na statku, seznamuje se s Gunvor Hofmo a nechává se jako dobrovolnice zaměstnat v pracovních táborech. Následně upadá do těžkých depresí, které končí jejím internováním na oddělení psychiatrie. Své rodině ale tuto skutečnost skrze dopisy zamlčuje, maluje a píše básně. Následně se zotavuje, zařadí se opět do pracovních brigád, nachází si vlastní bydlení a stojí také modelem k soše. Následně přichází nejdivočejší období, kdy je na jedné z pracovních aktivit napadena slovně. Koncem srpna 1941 píše své rodině do Anglie poslední dochovaný dopis. O rok později je při zátazích na židovské obyvatelstvo v Norsku zatčena, internována a na lodi Donau odvezena do místa své vraždy.
Deník Ruth Meierové je strhující, impozantní dílo, které nám vypoví leccos o dospívající dívce s veškerými potížemi nejen lidskými, ale i světonázorovými. Ruth byla a je velkou spisovatelkou, ať si to její okolí uvědomovalo nebo ne. Dokonce bych si troufl tvrdit, že je i větší ve své dochované kvalitě, než je deník Anny Frankové. Tragičnosti navzdory se z něj čtenář dočte spoustu informací o meziválečném smýšlení obyvatelstva napříč Evropou.
Autor: Ondřej Hložek
