Scarlett Wilková (1969) je česká novinářka a spisovatelka. Psaní se věnuje od chvíle, kdy po maturitě nastoupila do redakce podnikového časopisu v Ostravě. Pracovala pro různá média, dlouhodobě píše pro Magazín DNES, kde se zaměřuje na rozhovory a témata týkající se společenských trendů. Angažuje se v neziskových projektech a do světa literatury vstoupila knihou Až uvidíš moře. Následovala kniha Ty chladné oči, aktuální Desetkrát a dost je její třetí knihou. Román vydává nakladatelství Motto.
Hlavním tématem knihy je touha po lásce u lidí, kteří už mají ledacos za sebou. Konkrétně, hrdinové oslavili padesátku a někteří z nich jsou rodiče dospělých dětí, nebo dokonce prarodiče. Naše čtveřice, která se zpočátku nezná, nemá na první pohled nic společného. Briana pracuje v domově důchodců a už dávno ztratila veškeré ideály. Oblečení má seřazené podle velikostí a teď se sotva narve do kousků označených smutným smajlíkem. Markéta je novinářka snící o tom, že napíše velký román. Něco, co každého zasáhne a bude krásou navěky. Místo toho píše články o kosmetice, které by dala dohromady pomocí kláves ctrl + c a ctrl + v.
Tamara je asi nejzajímavější. Atraktivní podnikatelka, která se už jako malá rozhodla, že nechce žít v bídě jako její příbuzní. Má úspěšnou firmu, peníze, je častou klientkou na klinikách plastické chirurgie, ale i navzdory blížící se šedesátce dosud nenašla pravou lásku. Tu, která zasáhne srdce i duši. Přemysl je naproti tomu otravný a znuděný starý páprda. On sám se považuje za bodrého a vtipného, jeho blízcí jsou jiného názoru. Manželka sice vlastní firmu, ale jinak je pod pantoflem. Přemysl sekýruje a ona si namlouvá, že je všechno v pořádku. Všechno se změní, když se tihle čtyři přihlásí na seznamku pro starší.
Desetkrát a dost je rozmanitý jako život sám i jako jednotliví aktéři. Autorka i její postavy jsou jízlivé, drsné a nebojí se černého humoru. Příběh je tragikomický, záleží na tom, jak vážně ho berete. Hrdinové si dělají legraci ze staří, ze svých vztahů i ze šance někoho si najít. Ne, nelitují se. Naopak. Znají realitu a dokážou ji vtipně komentovat. Tak vtipně, až jsem se mnohokrát smála nahlas. V tomhle ohledu je nejvděčnější Přemysl. Jeho urážky a názory jsou tak šovinistické a omezené, že to prostě jinak nejde. Přemysl odmítá jet na dovolenou do hotelu, kde jeho syn školil baristy, protože je mu jasné, že tam bude odporná káva, a tak čtenáře nepřekvapí, že jeho dcera neustále hučí do mámy, jestli se už konečně nechce rozvést. Jenomže i Přemysl se dokáže změnit, když se ocitne na seznamce.
Scarlett Wilková je přesně moje krevní skupina. Jako vypravěčka má nadhled, dokáže být bezcitná a její postavy moc dobře ví, o čem je život. Slabší povahy budou možná v šoku. „Desetkrát a dost“ není o tom, že by se někdo litoval. Je to nádherná a cynická oslava (především) žen, které si nenechají nic líbit a které dokážou změnit osud. Aneb, jak praví syn jedné z nich: Takže konečně žiješ? Pozdě, ale i tak je to dobře. Hlavní postavy jsou obklopené rodinou a kolegy, kteří s nimi rozhodně nejednají nijak šetrně. Jsou upřímní tak, až to někdy zabolí. Některé pasáže vás dojmou k slzám a vy zjistíte, že všechno jde, když se chce.
Hodně zajímavá je postava Zity. Bábinky, která jako malá holčička prožila koncentrační tábor a která je schopná odložit vlastní sebevraždu jen proto, že jsou zrovna k večeři lívance s malinami. Zita je slepá, živoří v domově důchodců, ale stále se nebojí říkat nahlas, co si myslí. Například to, že není tak senilní, aby si musela hladit poníky nebo plést košíky s ostatními bábami. Ano, mohlo by to být smutné, ale není. Desetkrát a dost je čtivý příběh o naději a síle přátelství. A zároveň je to pocta jednomu místu v Řecku, kde se můžou stát zázraky. A také je to příběh o tom, že pomsta může být hodně sladká.
Autor: Veronika Černucká
