Tip na dárek: KÁVOVÁ EDICE PRO KNIHOMOLY – sleva 20 % jen do 22.11.

Recenze: Dopisy ze Sachsenhausenu

archiv revue
Láska může vzklíčit na jakémkoliv místě. I v pekle zvaném Sachsenhausen… Dva mladí lidé, dva německé osudy, které se zkříží mezi ostnatým drátem. Pracovnice poštovního úřadu a vězeň vedený jako nepřítel Říše. Pomohou jim dopisy přežít nejen válku, ale i to, co přijde po ní?

James Moloney je jedním z nejúspěšnějších australských spisovatelů, který má na svém kontě už přes padesát knih pro dospělé i děti. Českého překladu se nyní dočkala jedna z těchto knih. Nese název Dopisy ze Sachsenhausenu, a jak už název napovídá, děj se odehrává za druhé světové války v koncentračním táboře Sachsenhausen.

 

Hlavní hrdinkou knihy je šestnáctiletá Margot Baumannová, která právě nastupuje na místo po své starší sestře na poštovním úřadě v táboře Sachsenhausen. Píše se rok 1944 a Margot jako správná německá dívka věří ve Vůdce. Její naivita se ale brzy střetává s tvrdou realitou života v táboře, a přestože s vězni nepřichází do žádného osobního kontaktu, začnou jí jejich smutné osudy otřásat.

 

Margot má na starosti poštu, v barelu pravidelně vybírá dopisy, které vězni napsali a posílají svým blízkým. Jenže dopisům není dáno putovat ke svým adresátům, pokyny od nadřízených totiž znění jasně - všechny dopisy spálit. Margot je touto bezcitností zděšena, zvláště když sama den co den zoufale čeká na psaní od svého bratra Walthera, který uvízl v ruském zajetí.

 

Margot proto některé z dopisů tajně bere a odnáší je z tábora, rozhodnuta je poslat. Doma, když tyto listy pročítá, je neúprosně vtahována do srdceryvných slov plných bolesti a zoufalství, ale i naděje a lásky. Takto dívka narazí i na dopisy od Dietera Kleinschmidta, které posílá své židovské dívce Margot Lipské. Shoda v dívčích jménech Margot povzbudí a rozhodne se pomocí slov nedopustit, aby Dieter na život v otřesných podmínkách tábora rezignoval…

 

James Moloney je velmi sympatický a empatický vypravěč. Dění příběhu sledujeme nejprve skrze Margot, ta však zhruba v polovině knihy po velmi zásadním okamžiku v ději předává otěže Dieterovi. Ten pak čtenáře provází poválečným životem a ilustruje, že s válkou zlo definitivně nezmizelo, že mnohdy jen převléklo kabáty.

 

Děj plyne v rychlém tempu vpřed. Autor je přímočarý, dokáže si svým umem čtenáře podmanit. Jeho příběh je naplněn nadějí a lidskostí, jež vyvažují všudypřítomnou nespravedlnost a krutost. Progres postav je velký, zvláště Margot z počáteční naivní dívenky, (jejíž první věta knihy zní:


Kam až moje paměť sahá, vždy jsem milovala tři věci: dlouhé letní prázdniny, svého bratra Walthera a Adolfa Hitlera.
), velmi rychle procitá a vnímá skutečnou realitu kolem sebe.
 

„Mrtví by měli vědět, že jsou milováni.“
 

Dopisy ze Sachsenhausenu jsou výbornou historickou beletrií, která čtenáře dozajista zaujme a nakonec i dojme. Jde o velmi čtivý příběh, jehož hnacím motorem jsou dopisy a lidská láska. Jednoduše krásná kniha!

Autor: Eva Šamánková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –