James Moloney je jedním z nejúspěšnějších australských spisovatelů, který má na svém kontě už přes padesát knih pro dospělé i děti. Českého překladu se nyní dočkala jedna z těchto knih. Nese název Dopisy ze Sachsenhausenu, a jak už název napovídá, děj se odehrává za druhé světové války v koncentračním táboře Sachsenhausen.
Hlavní hrdinkou knihy je šestnáctiletá Margot Baumannová, která právě nastupuje na místo po své starší sestře na poštovním úřadě v táboře Sachsenhausen. Píše se rok 1944 a Margot jako správná německá dívka věří ve Vůdce. Její naivita se ale brzy střetává s tvrdou realitou života v táboře, a přestože s vězni nepřichází do žádného osobního kontaktu, začnou jí jejich smutné osudy otřásat.
Margot má na starosti poštu, v barelu pravidelně vybírá dopisy, které vězni napsali a posílají svým blízkým. Jenže dopisům není dáno putovat ke svým adresátům, pokyny od nadřízených totiž znění jasně - všechny dopisy spálit. Margot je touto bezcitností zděšena, zvláště když sama den co den zoufale čeká na psaní od svého bratra Walthera, který uvízl v ruském zajetí.
Margot proto některé z dopisů tajně bere a odnáší je z tábora, rozhodnuta je poslat. Doma, když tyto listy pročítá, je neúprosně vtahována do srdceryvných slov plných bolesti a zoufalství, ale i naděje a lásky. Takto dívka narazí i na dopisy od Dietera Kleinschmidta, které posílá své židovské dívce Margot Lipské. Shoda v dívčích jménech Margot povzbudí a rozhodne se pomocí slov nedopustit, aby Dieter na život v otřesných podmínkách tábora rezignoval…
James Moloney je velmi sympatický a empatický vypravěč. Dění příběhu sledujeme nejprve skrze Margot, ta však zhruba v polovině knihy po velmi zásadním okamžiku v ději předává otěže Dieterovi. Ten pak čtenáře provází poválečným životem a ilustruje, že s válkou zlo definitivně nezmizelo, že mnohdy jen převléklo kabáty.
Děj plyne v rychlém tempu vpřed. Autor je přímočarý, dokáže si svým umem čtenáře podmanit. Jeho příběh je naplněn nadějí a lidskostí, jež vyvažují všudypřítomnou nespravedlnost a krutost. Progres postav je velký, zvláště Margot z počáteční naivní dívenky, (jejíž první věta knihy zní:
Kam až moje paměť sahá, vždy jsem milovala tři věci: dlouhé letní prázdniny, svého bratra Walthera a Adolfa Hitlera.), velmi rychle procitá a vnímá skutečnou realitu kolem sebe.
„Mrtví by měli vědět, že jsou milováni.“
Dopisy ze Sachsenhausenu jsou výbornou historickou beletrií, která čtenáře dozajista zaujme a nakonec i dojme. Jde o velmi čtivý příběh, jehož hnacím motorem jsou dopisy a lidská láska. Jednoduše krásná kniha!
Autor: Eva Šamánková