Autobiografie, kterou nám předkládá dvorní dáma sestry královny Alžběty II., je umně napsaná. Příběh plyne sám a zpestřují jej – bohužel – životní dramata. Není ale nudným vyprávěním i díky nadhledu lady Anne. Anne Glenconnerová rekapituluje své bytí, zasazuje nás do kontextu svého rodu a v závěru knihy z ní srší energie a touha po dlouhém žití, ačkoli je jí v té době již 87 let.
Jelikož je monarchie stále živým uskupením, je více než zajímavé moct nahlédnout do života nejvýše postavených lidí Velké Británie. A ačkoli Anne ctí britskou královskou rodinu, překvapivě odhaluje i prohřešky, přešlapy či negativní vlastnosti jedinců královské krve. Ne jako bulvár, ale s grácií dvorní dámy. Je také pozoruhodné moct srovnat některé záležitosti. Knihou se prolínají zejména roviny Anne v roli matky a manželky. A když se pozastavím například u rodičovství, role otce a matky byla v dřívějších dobách jako „studený odchov“. Jak jinak lépe vystihnout to, že se o děti převážně staraly chůvy nebo že děti byly posílány v poměrně nízkém věku – v cca 10 letech – do internátních škol, v nichž je rodiče navštěvovali jednou za rok či s postupem času a uvolňováním ve společnosti pak i víckrát ročně. Svůj vztah k jednotlivým dětem Anne často hodnotí, je matkou pěti dětí, a tudíž je to pro ni silné téma.
Anne Glenconnerová, dcera hraběte z Leicesteru, se s princeznou Margaret a princeznou, později královnou Alžbětou II. stýkala od raného věku. Alžběta byla o pět let starší, Margaret jen o tři roky, proto k sobě měly s Anne blíže a v dětství spolu vyváděly i lumpárny, na což s úsměvem vzpomíná po celý svůj život. Margaret jí v roce 1971 nabídla, aby se Anne stala jednou z jejích dvorních dam. A zůstala jí více než 30 let až do princeznina skonu. Ačkoli byly jejich funkce a pozice pevně dané, což formovalo i jejich vzájemný vztah, z vyprávění lze snadno vycítit, že s Margaret si byly i blízkými přítelkyněmi.
„Myslím, že s princeznou jsem se nasmála víc než s kýmkoli jiným. Měla poťouchlý smysl pro humor a stále v ní zůstávalo rošťáctví, které jsme sdílely jako děti, když jsme bafaly na služebnictvo na Holkhamu. Někdy se mě snažila rozesmát, i když jsme obě věděly, že se to nesmí stát, protože když se směju, tak brečím, což jí připadalo obzvlášť zábavné. Po pravdě řečeno, rozesmívala mě před lidmi a potom s kamenným výrazem pronášela: „Nevím, proč moje dvorní dáma pláče.“ (s. 202)
Annin manžel baron Colin Tennant Glenconner byl extravagantní osobou, zvláště vezmeme-li v potaz období, v němž žili, a jeho zasazení do společenského postavení. Stejně jako umí Anne popsat jeho excentrické, egoistické a mnohdy až bláznivé chování, umí ocenit i to, jaký byl perfektní společník, bavič a otec. I přes veškeré svízele byli svoji přes 50 let. Jejich vztah byl pro mě takovým nelehko uchopitelným bodem. Uměli být svobodní, ale zároveň se uměli dokonale podpořit v těžkých rodinných chvílích.
„Podle všeho jen vzácně se manželství týkalo pouze dvou lidí. To je prokletí aristokracie. Bokovky se očekávaly a manželky si s tím musely poradit.“ (s. 181)
Můj názor na život lady Anne se postupně měnil. Když odhlédnu od těžkostí s manželem, žila a pracovala takovým způsobem, který většina populace nepozná. Nemohu říct, že by to bylo přímo zpovykané, lady Anne se jeví jako sympatická dáma, která by se bez divokých večírků svého manžela obešla. Nicméně celkově – ta možnost vybírat si, ve kterém „baráku“, včetně toho na soukromém ostrově budu trávit čas – nad tím jen málokdo neutře slinu. Je potřeba ale říct, že přepych nebyl hned a museli pobývat i v nevlídných podmínkách, které kvitovala i princezna Margaret – jako možný únik od všeho dění kolem ní jakožto veřejné osoby. Odhodlání vypracovat z ničeho něco velkolepého, je z knihy znatelné.
Osud se s Anne, respektive s jejími blízkými a zejména dětmi zrovna nemazlil, což jako milující matka nesla těžce. Získávala si mé sympatie i tím, jak se s danými okolnostmi bila za své potomky. Jsem za knihu umožňující vhled do života smetánky ráda. Přečtěte si v případě zájmu o tuhle tematiku Dvorní dámu taky, ať můžete porovnat, co vše Anne Glenconnerové toto prostředí přineslo a naopak ubralo.
Autorka: Radka
Četli jste tuto knihu? Napište k ní hodnocení a získáte body ve věrnostním programu.
