Přiznám se, že prvně jsem do kontaktu s pojmem kleptokracie přišla při četbě o Rudých Khmerech, kteří se v Kambodži chopili moci během revoluce roku 1975. Po období jejich vlády vedla organizace politiku brutálních represí a teroru proti obyčejnému kambodžskému obyvatelstvu. Výsledkem byla příšerná genocida se skoro 2 miliony obětí. Hrdinou se pro obyvatele stal Hun Sen, který se stal spolupracovníkem komunistických vietnamských okupačních sil a pomohl jim s konečnou likvidací odboje Rudých Khmerů. Jeho vláda byla však spojována s masivním porušováním lidských práv a korupcí. Země díky jeho kleptokratické vládě zůstává i nadále nejchudší v regionu. Kleptokracií proslul rovněž bývalý režim egyptského prezidenta Mubáraka. Toto jsou dva příklady, které mě oslovili, jenže kleptokracie je mnohem rozšířenější a asi bychom často ani nečekali, kde všude je jí vláda doslova prorostlá.
Autor, oceňovaný britský investigativní novinář Tom Burgis, se holedbá, že veškeré informace v knize si ověřil, či pochází od věrohodných osob. Nezbývá nám než mu věřit a doufat v pravdivě uváděná fakta. Ono je to vlastně dost pochopitelné, obava ze zveřejnění některých jmen by mnohdy vedla k očernění dotyčných osob, ne-li jejich snaze umlčet je, tedy „odstranit“. Z tohoto důvodu nemůžeme po autorovi chtít, aby své zdroje zbavil anonymity. Burgis přichází se šokujícím popisem mechanismu peněz a násilí s nimi spojeného, za kterým stojí nejmocnější autokratické vlády po celém světě. V knize věnuje pozornost nejen Putinově Rusku, ale i africkým, evropským a středoasijským státům. A je to naprosto šílené čtení.
Na úvod bych chtěla sdělit, že to není čtení pro každého. Ačkoliv já sama nejsem osoba, která by se finančnictvím nějak zásadně zabývala, ale samozřejmě mi není jedno, co se kolem nás děje. Pokud se však dějí věcí, které jsou v knize popisovány, pak je moje iluze o fungujících ekonomikách, demokracii a poctivosti představitelů států v naprostých troskách.
Abychom lépe pochopili, o čem kniha je, musíme si vysvětlit samotný pojem kleptokracie. Ta představuje zřízení, ve kterém hraje klíčovou roli osobní obohacování držitelů moci, a to tak, že jsou veřejné prostředky (př. daně, státní zakázky) převáděny na osobní účty mocných. Ti tak bohatství používají buď k vlastnímu obohacení, eventuálně k udržení moci. Je samozřejmě do oči bijící, že jde o vládu špatnou, vládu zlodějů. Obtloustlí oligarchové si mastí vlastní kapsy a osudy obyvatel poškozených zemí jsou jim u zádele. Ti mohou klidně žít na pokraji smrti, v nikdy nekončící nouzi. Jak blivno mi z těchto mocipánů je.
V roce 2020 byla tato literatura faktu oceněna The Washington Post knihou roku. Nejspíše si Burgis vytvořil ohromné množství nepřátel, avšak přesně takových novinářů je potřeba. Vždyť jsou to právě oni, kdo rozrývají nekalé zakázky, které negativně ovlivňují životy milionů lidí.
Autor: Denisa Šimíčková
