Oceňuji, že i když si Kateřina Pokorná vystupující na sociální síti jako Svojost prošla tolika negativními zážitky, z jejích básní vychází pozitivita a něco, co propojuje lidi v dobro. Nespojuje je zloba – což se v dnešním světě šíří jako zhoubná nemoc. Ano, z textů je cítit trauma – ať už týkající se rodiny, tak partnerských vztahů, ale je to něco, v čem se může najít spousta z nás.

Chválím celkový design knihy, ve které dominují odstíny růžové, šedé a černé. Z čeho bych měla obavy, je zadní obálka knihy s fotografií Katky Pokorné, na níž působí povýšeně. Jenže opak je pravdou. Tahle krásná žena zůstává věrná svému příjmení i povahově.

Svojost často sahá po anglických výrazech a reflektuje populární věci dnešní mladší generace, a to mě od její tvorby trochu vzdaluje, protože se tím prohlubuje nijak rapidní věkový rozdíl mezi námi. Přibližuje mě ale zase hloubka náhledu na určité věci a situace. Zároveň ale výdobytky moderní doby kritizuje – jako například Instagram, na kterém uživatelé prodávají za lajky svůj život a své soukromí.

Její tvorbu mám v plánu sledovat dál, protože mě zajímá, zda a jak se bude vyvíjet. Nebo bude jen meteorem, který vyletí, rychle zhasne a ztratí se? Tahle mladá žena je bezesporu talentovaná a záleží jen na ní, jak dlouho bude chtít být na hvězdném nebi. Přála bych jí, aby tam zůstala tak dlouho, jak jen ona na to bude mít energii – za to, jaká je bojovnice, za to, jak si po tolika útrapách proklestila cestu k lepšímu životu. Ano, jsem ovlivněná jejím životním příběhem, který ze mě serval kůži, ale stejně tak ji zhojil, díky tomu, s jakým klidem o tom Katka Pokorná dokáže nyní mluvit.

Bez bolesti, té psychické, kterou jí přineslo dětství, by nevznikaly texty, jež jímají tolika lidmi. Morbidně řečeno: „dopomohlo“ to k utvoření té části Svojosti, která ze sebe potřebuje vypsat svůj pohled na svět prostřednictvím veršů. Jsou vyspělé, některé nesmírně niterné, jiné zase poukazují na nedostatky dnešní společnosti. Všechny dávají prostor pro zamyšlení.

Co autorce může zlomit vaz, je to, že my Češi po poezii nikterak často nesaháme. Neumíme ji v této zrychlené době správně vnímat, chápat hru se slovy a přemýšlet nad jednotlivými řádky básní i básní jako celku. Lidé budou její verše vytrhávat z kontextu a vykládat si je chybně. Veřejnost dle mého bude daleko lépe přijímat tvorbu Svojosti prostřednictvím jejího přednesu – který je mimo jiné skvělý. Ale možná – snad její texty prolomí tu barikádu a lidé, kteří se k její tvorbě dostanou, se na chvíli zastaví a dají průchod tomu zamyslet se nad tím, co si právě přečetli. Navíc Millennials nejsou ani zdaleka jen pro mileniály.


Recenzentka Radka