Recenze: Návrat na ostrov lží

archiv revue
Návrat na ostrov lží je román, který vyšel v loňském listopadu v nakladatelství Motto. Jeho originál spatřil světlo světa už v roce 2009 a jeho autor Michel Bussi přistoupil k jeho přepracování.

Michel Bussi v předmluvě přiznává, že se jedná o jeden z jeho prvních románů a také první příběh, který vymyslel. Postavil jej na této zkušenosti: „Potkáte nějakou osobu a na vteřinu máte dojem, že ji poznáváte…, než se začnete cítit hloupě a uvědomíte si nezvratnou skutečnost: ta osoba zemřela a vy to dobře víte.“ Když jej přepracovával, uvědomil si, že se spousta motivů jako je hledání identity, rodinný původ, dospívání nebo manipulace objevují i v jeho dalších dílech. A to je rozhodně důvod po nich v budoucnu také sáhnout!

Ale zpět k Návratu na ostrov lží. Jeho hrdinou je šestnáctiletý Colin Remy, který přišel v dětství o rodiče. Bylo mu řečeno, že táta odjel a mámě se pár dní na to stala nehoda. On tuto skutečnost sice přijme, ale nezbaví se několika otazníků. Proto se jednoho léta vydává na tábor právě na ostrov Mornesey v Normandii. Tento ostrov je opředený legendami o labyrintu podzemních chodeb, a především slavném pokladu. Navíc se zde nachází věznice. Ostrov je jakousi uzavřenou jednotkou, nese si svá tajemství a na druhou stranu funguje jako vesnice.

Colin je zde na táboře, přátelí se zde s Armandem a následně se k nim přidává i Madiha. Je odhodlaný odhalit pravdu a záhy zjišťuje, že neví, komu může věřit. Dobrat se nových skutečností se snaží také místní novinář, zabránit nebezpečí pomáhá i Simon Casanova – úředník pověřený zajištěním bezpečnosti na veřejných komunikacích. Všechny tyto postavy jsou sympatické, čtenář jim fandí a moc rád si o nich čte.

Příběh knihy se odehrává v pouhých čtyřech dnech, ale vůbec to není znát. Posouvá se plynule, stále se v něm něco děje a také kratší kapitoly se střídajícími se lokacemi i vypravěči jen podporují čtivost. Kniha je určena čtenářům od patnácti let, někteří ji přirovnávají k Julesi Vernovi nebo Rychlým šípům. Mně vůbec nevadilo, že je zde hrdinou mladý chlapec. Čtení jsem si užila, ale myslím, že mládež kvůli rozvláčnosti a rozsahu příliš neosloví.

Michel Bussi začal psát už v devadesátých letech, ale trvalo celou jednu dekádu, než prorazil s knihou Code Lupin (Kód Lupin, 2006). Následovaly další úspěšné detektivky a v roce 2011 vyšel román Černé lekníny (Nymphéas noirs, česky 2017), který získal mnoho ocenění. O rok později z něj další kniha, Vážka (Un avion sans elle, česky 2016), učinila jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů, jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Bussi působí také jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu.

Hodnocení: 85 %
Autor: Jana Langerová

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Černé lekníny

0.0 0
349 297
Vyprodáno
Čeština

Vážka

5.0 1
399 339
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více