Recenze: Nejmenší společný násobek

archiv revue
První díl plánované autofikční románové trilogie s názvem Nejmenší společný násobek, za jehož třetí díl byla autorka – finská spisovatelka, herečka, dramatička a režisérka – Pirkko Saisio v domovině oceněna Cenou Finlandia.

Nebudu zastírat, že zpracování pro mne bylo malinko problematičtější, hlavně v prvotním rozpoznání toho, co se děje v minulosti a co naopak v přítomnosti, vše se tak nějak přelévalo. Navíc mě mátlo, že o sobě autorka někdy mluví v první osobě, jindy ve třetí. Ale po pár stránkách se na to dá zvyknout, nicméně to čtenáře nutí více se soustředit a pokud ne, může se v tom lehce zamotat. Druhá věc – v textu se zcela vytrácí jasně definované reálno od vzpomínek a pouhých snů. Rozhodně mě to ale neodradí od navazujících dílů, které snad v češtině brzy vyjdou pod taktovkou nakladatelství Host.

Pirkko se ve vzpomínkách vrací ke svému dětství a dospívání. Do toho háže do placu současné problémy, které musí řešit – především názorově bojuje s již starým otcem, který už navíc není zcela soběstačný. Vzpomínkami se nejspíše uklidňuje před očekávaným otcovým skonem. Tato pasáž pro mne byla dost bolestivá. Vybavily se mi vlastní vzpomínky na odchod mého dědečka. A ani popis nemocničního prostředí mi nedělal dobře. Momentálně totiž v jedné z nich leží moje babička, která je však velkou bojovnicí a s následky hrozivého úrazu se odhodlaně vypořádává, čelí osudu jako lvice.

Pirkko líčí milé zážitky se svými prarodiči, ale už ne tolik pěkné se svými rodiči. Otce můžeme nazvat odměřeným komunistickým idealistou, matka je naopak poměrně dost bezstarostná. Některé pasáže jsou k porozumění docela těžké. Pozorný čtenář si však všimne, že se Pirkko vypořádává se svou sexuální orientací. Co mě na knize zaráží, že autorka neustále zdůrazňuje vše negativní, popisuje věci, které se jí vesměs nelíbí, které nemá ráda, nebo dokonce nenávidí. Celé to vyznívá dosti skepticky, až pesimisticky. Pravdou je, že je vyprávění hodně subjektivní, hodně osobní.

Kniha Nejmenší společný násobek mě donutila zavzpomínat na moje dětství prožité u prarodičů na Valašsku. Ach, jak krásné zážitky se mi v hlavě zobrazují. Děkuji osudu, že mi dal možnost prožít tak jedinečné a jednoznačně nejnádhernější mládí. Čím víc čtu biografické knihy, kde se píše o těžkém dětství a dospívání, tím víc si uvědomuji, jaké štěstí mě a bratra potkalo – byli jsme obklopeni milujícími lidmi a neměli jsme díky nim šanci poznat zášť, nenávist či nezájem.

Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Emmeline vyrůstá se svým otcem na opuštěném ostrůvku. Její táta jí vypráví pohádky a svět vnímá prostřednictvím vůní. Dokonce vlastní přístroj, který dokáže vůně zachytit. Uchovává je v maličkých lahvičkách a považuje je za jejich společné tajemství. Jednoho dne si ale dívka uvědomí, že jí otec lže. Co když je lež celý její život i ona sama?
Jaké zajímavé knižní novinky můžete tento měsíc najít na pultech knihkupectví?
Upečte si spolu s Josefem a Terezou klasické narozeninové dorty, vynikající řezy na plech nebo jablečné koláče, ale i výzvy v podobě žloutkových věnečků a bezlepkového chleba. Třeba se právě vy stanete výhercem jedné ze 2 kuchařek, které máme připravené v naší soutěži.
Prémiový obsah
číst více