Harry Hole má za sebou hvězdnou policejní kariéru – říká se o něm dokonce, že nikdo neposlal za mříže víc vrahů než právě on! Žít pouze z dřívějších úspěchů a zásluh se však nedá, zvláště pak v situaci, kdy slavná minulost je zastíněna smutnou, ba žalostnou přítomností. Nechoďme ale kolem horké kaše a nalejme si čistého vína – Harry je notorický alkoholik! Můžeme ho samozřejmě politovat a třeba se jej i pokusit omlouvat, na druhou stranu ale musíme chápat, že rozhodnutí jeho nadřízených je správné – policistu, který pije jak duha, je nutné postavit mimo službu. A aby toho nebylo málo, s Harrym se setkáváme přesně v okamžiku, kdy k problémům v práci přibyla ještě strašlivá osobní tragédie...
Jo Nesbo v knize Nůž vystavěl komplikovaný příběh, v němž se detektivní tématika prolíná se sondami do norských společensko-politických reálií a čtenář tak má možnost zamýšlet se nejen nad problematikou kriminality a jejího potírání, ale i nad hodnotovou a mravní krizí dnešního Západu, v níž svět zločinu nachází živnou půdu pro svůj nekontrolovatelný růst. Aby se mohl pořádně psychologicky „rozmáchnout“, neváhá autor zaveslovat do dosti netradičních vod – mnozí z protagonistů knihy mají za sebou vojenskou misi v Afghánistánu a na jejich pozdějším osudu je skvěle demonstrován zničující dopad krutých válečných prožitků na lidskou psychiku. Posttraumatický stresový syndrom je diagnóza, která postihuje většinu „navrátilců“, přičemž její projevy mohou být velice rozdílné a někdy i značně kuriózní...
Hlavní dějové linie jsou dvě. V Oslu řádí psychopat, který přepadává a znásilňuje ženy, Harry Hole však brzy zaměří pozornost na jiný, pro něj mnohem bolestivější případ. Alkoholové opojení, v němž se takřka permanentně nachází, mu sice brání naplno rozvinout své někdejší detektivní schopnosti a navíc pátrá na vlastní pěst (jak už bylo zmíněno, Harry má „zaracha“), takže postupuje hlemýždím tempem. Naštěstí si uvědomuje, že jeho největším nepřítelem je Jim Beam – pití má u něj za následek výpadky paměti, přitom však je zřejmé, že pokud si vzpomene na to, co dělal a kde byl před pár dny, všechno se rázem vyřeší. Záblesky jasnozřivého poznání však nepřicházejí na povel...
Když se posléze začnou jednotlivé dílky děsivého puzzle skládat dohromady, čtenář musí s obdivem smeknout pomyslný klobouk před vynalézavostí, s níž Jo Nesbo svou v pořadí dvanáctou „holeovku“ doslova vycizeloval. Motiv ztráty paměti a jejího následného navracení sice není originální, v podání norského autora je však pojat zcela novátorsky, takže vůbec nemáme dojem, že jsme „to už někde četli“.
Jediné, co na mne působilo poněkud rušivě, byla Nesboova umanutost vykreslit Harryho co možná nejvíce záporně a přitom mu ponechat punc kladného hrdiny, čímž ho dosti znevěrohodnil. Harry např. bláznivě miluje Ráchel – a zároveň ji podvádí s kolegyní z práce, kterou přivede do jiného stavu. Stalo se tak prý v alkoholovém rauši, což má být zřejmě omluva, ve skutečnosti je to však o to horší – děti, zplozené v opilosti, přece přichází na svět s poškozeným mozkem a psychickými poruchami. Harryho synek tak bude pravděpodobně stejný alkoholik jako jeho táta...
Závěrem ještě malou poznámku. Nakladatelství Kniha Zlín si určitě zaslouží velké uznání za skvělou redaktorskou práci – na téměř sedmi stovkách stránek jsem nenašel jedinou tiskovou chybu!
Autor: Jan Hofírek
