Ten je nezainteresovanému čtenáři nejspíš znám jen jako neúspěšný protikandidát Václava Klause v prezidentských volbách roku 2003. Kniha však otevře i další kapitoly ze Sokolova života.
Ten se v knize s názvem Odvaha ke svobodě v šestnácti kapitolách vyjadřuje k celé řadě věcí, které bych si troufal tvrdit, že musí nutně patřit k jakémusi vědomostnímu minimu českého člověka, který podporuje demokratické principy v naší zemi. Jan Sokol se velmi otevřeně obírá Chartou 77, svým vztahem k tchánovi, významnému filozofovi Janu Patočkovi, hovoří zcela bez příkras o sametové revoluci roku 1989 a o hlavních postavách tehdejšího dění, včetně Václava Havla.
Čtenáři se ale podaří také nahlédnout do způsobů nahlížení světa z pozice duchovní, podívá se také, jak to podle Sokola vypadá s výchovou odpovědných občanů, jaká byla jeho pedagogická práce a zhodnotí též své vztahy k současnému prezidentovi Miloši Zemanovi. V jedné z posledních kapitol se Sokol vyjadřuje také k prodělané světové pandemii koronaviru a o tom, jak poznamenala naši vlastní zemi.
Čtení, které rozhodně nebude nikoho hladit. Čtení, které nepřelouskáte na posezení. Ale velké myšlenky, nijak nezobecňující, ale jdoucí přímo na dřeň podstaty demokratického člověka. Ostatně, kdo si podle Sokolových slov do svobody neprojektuje demokratické principy, bude jen prázdným revolucionářem, popřípadě diktátorem. A dobrý čtenář by tak měl najít v tomto rozhovoru něco, co posílí jeho touhu po těchto principech. Nikoliv naopak.
Autor: Ondřej Hložek