Michael Martin je sympatický německý dobrodruh, kterému pouště učarovaly již v mládí a on jim následně „obětoval“ celý život. Podle toho, co jsem se o něm dočetl, na Zemi patrně neexistuje poušť, kterou by nenavštívil a (nakolik to bylo možné) neprozkoumal. O svých cestách napsal mnoho knih, přičemž Podstata pouště je podle mého názoru jakýmsi „testamentem“, závěrečným shrnutím všeho, co prožil, přičemž úchvatné vyprávění je prokládáno úvahami o takřka transcendentních pocitech, které poušť dokáže v člověku vyvolat...
Ono je to vlastně logické – pustiny bez jakýchkoli známek života nemohou nemít na lidskou duši ohromující, magický vliv. Vezměme si za příklad Rub al-Chálí, což je pouštní oblast na jihu Arabského poloostrova. 780 000 kilometrů čtverečních (to je rozloha, do níž by se „vešla“ dvě Německa) písečných dun, vysokých mnohdy přes 200 metrů – je možné v takovýchto nekonečných dálavách nepociťovat závrať podobnou té, jakou zakoušejí mořeplavci uprostřed oceánu či kosmonauti ve vesmírném prostoru?
Pouští ovšem existuje obrovské množství „druhů“. Dvě stejné prakticky nenajdeme a Michael Martin má úžasnou schopnost poutavě a často i humorně představit nám každou v její jedinečnosti. Pastvou pro čtenářovy oči pak jsou nádherné barevné fotografie, připomínající mnohdy počítačové variace nějakého abstraktního grafika...
Z četby jsem též pochopil, jak filigránsky vyvážené jsou přírodní procesy na Zemi a jak málo stačí, aby došlo k jejich narušení s nepředvídatelnými důsledky. Nejsem žádný „zelený“ fanatik ani „grétista“, ale když jsem četl třeba o tom, jak amazonské deštné pralesy a africká saharská poušť spolu vzájemně „komunikují“, byla to opravdu „síla“!
Kniha Podstata pouště je jedinečným průvodcem po „odvrácené straně“ naší rodné planety, po odlehlých končinách, o nichž většina z nás skoro nic neví a jen s námahou je dokáže najít na mapě či glóbu. Její autor nás jednoduchým a přitom poutavým literárním stylem seznamuje s tím nejzajímavějším, co na svých výpravách viděl a prožil a umožňuje nám tak „navštívit“ místa, kam se „civilizovaný“ jedinec nikdy nedostane...
Autor: Jan Hofírek
