„Každá generace si myslí, že právě ona zažívá ty nejhorší časy.“ – citace z knihy, str. 53 –
Román v sobě ukrývá dvě časové linky. Ta v minulosti nás přenese do 20. až 40. let minulého století. Začínající německá malířka Bettina se jednoho dne seznámí s nadějným studentem architektury Maxem, rakouským Židem. Od první chvíle to mezi nimi jiskří a společně den za dnem jejich láska stoupá do výšin. Bett je ztělesněním radosti ze života, je bouřlivá, nápaditá, veselá. Max její auru obdivuje. Až válka jejich svobodná a bezstarostná křídla přistřihne a povleče jejich zmátořená těla černým prachem a bahnem nelidství.
„Muži si rádi myslí, že mají monopol na sílu, ale síla má více podob. Ženská síla je proměnlivá, dokáže být tvárná jako hlína.“ – citace z knihy, str. 22 –
V románu je skvěle vykreslen stoupající tlak nacistické ideologie ještě dlouhé roky před vypuknutím samotné válečné vřavy. V Německu se hnědo košelníci nezaměřují pouze na Židy a komunisty, ale právě i na „zvrhlé“ umělce. Všechno moderní umění považovali za útok proti estetice, spiknutí proti německému lidu.
Zcela novou informací pro mne představovalo zjištění, jak význačným se stal allašský porcelán pro SS v budování mytologie německé národní identity. Továrna na porcelán byla postavena v roce 1935 v Allachu nedaleko Dachau. Během války pak byla továrna rozšířena na pozemku jednoho z pobočných táborů KT Dachau, ve kterém však do úmoru dřeli vězni, nikoli placení dělníci.
Linka ze současnosti nás seznamuje s Clarou, dcerou Bettiny. Její matka celý život odmítala o válce či otci Clary mluvit. Měla k tomu své důvody. Většinu času, kterou si ji dcera pamatuje, ji trápily deprese a silný smutek. Válka ji změnila na rozbitou porcelánovou panenku, kterou někdo kdysi znovu slepil a pokaždé, když ji opět vzal do rukou, si palčivě uvědomoval, jak snadno by se mohla, tentokrát už nenávratně, roztříštit. Jenže po smrti matky má Clara nutkavou potřebu zjistit o svém původu víc. Krůček po krůčku začíná rozplétat rodinné drama...
Román Porcelán z Dachau je velice čtivý a přichází s tematikou holokaustu zase trochu z jiné perspektivy. Což nám ukazuje, že je neustále potřebné objevovat nové a nové příběhy, protože se za každým zmařeným životem skrývá jedinečný životní osud jednotlivce.
Autor: Denisa Šimíčková