Tip na dárek: KÁVOVÁ EDICE PRO KNIHOMOLY – sleva 20 % jen do 22.11.

Recenze: Poslední věta

archiv revue
Po knize jsem sáhla z toho důvodu, že mne velmi oslnila obálka a rovněž upoutala anotace, která slibovala zajímavý příběh.
Román Poslední věta je plná nelehkých emocí. Bylo to nesmírně těžké, smutné, bolestné a dojemné čtení. Již v průběhu čtení se mi do očí hrnuly slzy, na konci knihy jsem se slzám už opravdu neubránila. Proto doporučuji všem, kteří se chystají přečíst román o nadějném koncertním klavíristovi, aby si do rukou vzali kapesníčky a vydrželi to nepřeberné emocionální vypětí, jež na ně s každou obrácenou stránkou čeká. Taková emociální smršť nejednoho čtenáře zcela pohltí.

Richard je v knize zpočátku popisován jako docela velký egoista, narcis, a hlavně arogantní buran, který žije jen pro své umění, klavír a slávu. Není divu, že s každodenním koncertováním a cvičením na jeho oblíbený hudební nástroj nemá čas na svou manželku, ani vlastní dceru. Musím přiznat, že mi nebyl sympatický. Avšak pohled na jeho osobu se měnil stránku po stránce, protože i Karina, jeho bývalá žena, přizná pár podstatných prohřešků, kvůli kterým na partnerský a rodinný život tak trošku zanevřel.

Když Richardovi diagnostikují zákeřnou nemoc, fatální nervosvalové onemocnění ALS (amyotrofická laterální skleróza), které postihuje postupně celý jeho motorický nervový systém, nikdo v jeho okolí si to nechce připustit. I Richard sám bere vše na lehkou váhu, až ztráta citu v pravé ruce mu pomalinku otevírá oči. Nemoc postupuje velice rychle a lidé v jeho okolí se musí tíživé situaci přizpůsobit. Ukazují se pravé charaktery těch nejbližších.

Jsme svědky pomalého umírání člověka, který při naprosto zdravém úsudku a zdravém rozumu, ztrácí úplnou kontrolu nad svým tělem, svaly, nezávislostí, životem. Celou dobu doufá v nalezení léku, který by ho z této hluboké bezmoci zachránil, hýčká si naději k uzdravení, den za dnem.

Jeho myšlenky se rázem mění. Krásu nalézá ve věcech, které dříve přehlížel, neviděl. Začal se zaobírat myšlenkami o zpackaném rodinném životě, čeho všeho na jeho úkor dosáhl ve své profesní sféře. Pociťuje hanbu před sebou samým.
Z Richarda se stal doslova novorozenec a Karina nechtěně novopečenou matkou. Rozdíl je pouze v tom, že u novorozence se v budoucnu dočkáme pokroku, rozvoje, v případě Richarda představuje jediný možný milník už jen smrt…

Na druhé straně pozorujeme i vývoj druhé hlavní hrdinky románu, Richardovy bývalé ženy Kariny, učitelce klavíru, kdysi nadějné jazzové klavíristky, která veškerý svůj neúspěch v kariéře dává za vinu právě Richardovi, v jehož nezměrném stínu po celou dobu žila. Zatímco mu slábnou svaly, hlas i dech, ona nabírá sílu a objevuje své ztracené sebevědomí.
Kniha o síle jedince bojovat za sebe samého i přes nepřízeň osudu, o síle odpuštění, lásky a přátelství. Pro mne jednoznačně nejlepší kniha roku 2021.

Autor: Denisa Šimíčková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –