Zdá se mi, že to všechno „spískal“ (myšleno pochopitelně v kladném smyslu toho slova!) Petr Ryska, když před několika lety vydal v nakladatelství Grada knihu Praha neznámá (dodejme, že poté následovaly další čtyři díly). Následně se na pultech našich knihkupectví objevila publikace s názvem 25 tajemství Prahy, jejíž autor David Černý rovněž „neusnul na vavřínech“ a brzy přišel s pokračováním. A do třetice tu máme Petra Sojku, který se zaměřuje na „odvrácenou tvář“ našeho hlavního města, totiž na pražské dvorky. Nyní trochu odbočím a svěřím se se svým nedávným zážitkem...
Okouzleni knihou Praha neznámá V jsme se s mojí ženou rozhodli navštívit a prozkoumat tzv. Haštalskou čtvrť, neboli „pražská Stínadla“. Když jsme se pak v pozdním odpoledni vydali k Hlavnímu nádraží, spatřil jsem v jedné ulici nedaleko Václaváku pootevřená domovní vrata. Vzpomněl jsem si na knihu Pražské dvorky a neodolal pokušení zjistit, co se za nimi skrývá. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se ocitli na malém, pečlivě udržovaném prostranství, připomínajícím nám zahrádku našeho domku – uprostřed porytý záhon, kolem něj lavičky a křesílka, všude plno květináčů a ozdobných předmětů, svědčících o tom, že zde žijí lidé se smyslem pro krásu a útulnou intimitu. Zkrátka a dobře – pár kroků od rušné ulice člověk objeví skrytou oázu klidu a pokoje, v níž jako by se zastavil čas...
Podobných půvabných zákoutí, ukrytých uvnitř domovních bloků, je v Praze bezpočet. Přesvědčila mne o tom již zmíněná kniha Petra Sojky Pražské dvorky, stejně jako její 2. díl s názvem Příběhy pražských dvorků. Autor v úvodu předesílá, že tentokrát se víc než na přítomnost zaměřil na historii a opravdu je tomu tak – o dvorcích, s kterými nás seznamuje, se dozvídáme množství pozoruhodných informací z dob nedávno, ale i dávno minulých. Zdaleka tedy nejde jen o architektonický popis těchto míst, nýbrž též (a především) o historky a pověsti, jež se k nim vážou, což spolu s osudy zajímavých lidi, kteří zde žili, umocňuje čtenářův velkolepý dojem. Současné i dobové fotografie umožňují udělat si obrázek o tom, jak se na tom či onom objektu podepsal „zub času“, nebo naopak obdivovat mistrovství restaurátorů tam, kde se dřívější „zřícenina“ opět skví v původní kráse. Právě tato historická perspektiva, resp. decentní symbióza minulosti s přítomností mne na knize Příběhy pražských dvorků fascinovala nejvíc.
Na potvrzení právě řečeného bych si dovolil uvést názvy několika kapitol: O popraveném vzdělanci a osvíceném výrobci harmonik (Týnská 7), O vězení pro Mozarta (Karolíny Světlé 34), O dvou domovních prolukách a jedné rodinné tragédii (Karlovo náměstí 10), O italských kamenících a dvou sochařských géniích (Salmovská 7), O motorce a válečném hrdinovi (Otakarova 8). Kniha o 238 stranách má celkem 24 kapitol, takže je evidentní, jak velkou badatelskou a často přímo detektivní práci musel Petr Sojka vykonat, než všechny ty nádherné příběhy poskládal do jednoho celku.
Co říct závěrem? Když jsem se nedávno probíral svou knihovnou, zjistil jsem, že publikací o neznámé a tajemné Praze (a o jejích dvorcích), je v ní rovných 10! Všechny vydala Grada, kteréžto nakladatelství je tudíž v tomto směru patrně naším „přeborníkem“. Kniha Petra Sojky Příběhy pražských dvorků (s podtitulem Neobyčejně obyčejné lidské osudy) je zatím posledním kamínkem v této překrásné mozaice a já mám radost, že ji mohu svou skromnou recenzí doporučit všem milovníkům slavné historie naší stověžaté krásky!
Autor: Jan Hofírek
