Tak začneme u autora. Alice Alex – francouzský cartoonista, jeho komiks Třetí zákon v Česku vyšel dvojdílně. Jeho tvorba se vyjímá bravurním atmosférickým zpracováním historických motivů a propojování tušové kresby s akvarelovým podkladem na pozadí. Při technickém porovnání – u Siegfried je vidět větší rozmach v kresbě a zvolnění (možná jde i o formát samotného komiksu), i když si z velké časti stále drží klasické pojetí komiksových okének, občas se mu vloudí experimentálnější pojetí sekvencionálního vyprávění, ale je to spíš výjimkou než pravidlem. Po technické stránce by se dalo říci mnohé, ale nic se nevyrovná YouTube traileru na bohužel neuskutečněný animovaný film na motivy tohoto komiksu, samozřejmě s Wagnerem v pozadí (doporučuji zhlédnout tady a také se emočně vybouřit v komentářích, jaká je to nespravedlnost, že tohle se neuskutečnilo ale „Mimi šéf 2“ ano), nemluvě o inspiraci nejen ve Wagnerovi samotném, ale i v sochách od Christopher Charbonnel.
V kontrastu nejen s předchozí autorovou tvorbou bych chtěl ukázat zajímavou paralelu s jiným komiksem podobné velikosti a námětu – Santiago García a jeho Béowulf z roku 2020. Na povrchu jde o veřejně známé severské legendy zpracované v evropském kontextu, autoři však nejsou spjatí s legendami svojí národnosti, reprezentativní díla v pevných deskách působí honosně na poličce. Z počátku by se dalo říct, že v kontrastu je Siegfried strnulý, klasický a ne tak hravý jako práce španělského kreslíře. Samotná titulní strana je více kreativní a definující důmyslné pojetí vyprávění legendy. Projekce dvou hlavních postav přes sebe z profilu, důvtipné řešení opakující se v samotném komiksu je pastva pro oči oproti zdvihnutému meči, který postrádá fyzickou reliéfnost. Alice Alex tohle nedělá, zaujímá jiné postavení k zpracování, více reprezentativní. Což jde vidět v grafické úpravě mezi kapitolami, kde nechává samotné kresby dýchat a dává jim dostatečný prostor, aby se vyjímaly. Klasické pojetí komiksových oken rozbíjí jen když si to příběh vyžaduje, o to samotné dává větší důraz na čtenáře, když se k takové pasáži dostane. Všechno má svůj důvod jako každé slovo na kopí Odina. Měl jsem v plánu ještě porovnat s dvoudílným komiksem Vei, ale až na severskou mytologii jsem nenašel dostatečné podobnosti.
Co říct k ději, který byl tolikrát replikován, referován a je součástí společenského povědomí již celé generace (SPOILERS ALERT d´uh)? Názorům kolujícím na internetu, že příběh je pojatý více „disneyovsky“ a z legendy je další čtivá pohádka, bych se s dovolením ohradil, i když určité momenty mají mírné tendence k tomuto směřovat. Nejvíce groteskně vypadající postava Mima je více komplexní a propracovaná, než na co jsme zvyklí. Možná samotný vnitřní konflikt motivace této postavy měl potenciál k takovému zpracování, které přes slupku Disney šaška skrývá postavu s hloubkou a sebeuvědoměním. Hrdina je stále hrdinou, Odin je stále bohem, ale skutečně tento příběh je o Mimovi. O jeho vývoji z komplikované situace rodinných vztahů a břemene péče o Siegfrieda. Čelením vlastních strachů (ztráta kovadliny? Ne, cože? Poslouchej mě chvíli, pokouším se tady o něco) z hříchů minulosti. Postava, s kterou se zachází jako s komickou vsuvkou děje, od vizuálu přes největší množství humorných pasáží, se tak stává páteří příběhu. Všechny příběhy mají archetypy postav, jen ty skvělé ví, jak s nimi pracovat.
Má cenu takový komiks vůbec brát do ruky? Když už příběh známe, vše se jen opakuje jako chamtivost po drahém žlutém kovu? Dechberoucí hrdinství, zrada, děsivý drak a lesklý prsten (… milášek… co? Glume, pryč! Tohle je jiný příběh… ehm „toto není prsten, který hledáš“ teď kšá!). Takové rozhodnutí je na vlastní nebezpečí, mohli byste lehce propadnout lásce ke komiksovému zpracování dávných legend jako samotný autor této recenze (a to bych vám fakt nepřál, kde na to má člověk brát místo v policích v knihovně). Takže jako brána do kouzelného světa kreslených svalů a udatných činů bych tuto publikaci bral jako silný argument k docela závažné závislosti na kvalitě.
Podčárníkem bych chtěl ocenit samotné nakladatelství, které nás obdařilo takovým skvostem. Sám s ním nejsem tak familiární, ale působí jako silná konkurence české stálici CREW a Argo.
Autor: Petr, knihkupec z Domu knihy KNIHCENTRUM.CZ
