V nedaleké budoucnosti, kdy už příroda prakticky neexistuje, veškeré zdroje jsou otráveny či vyčerpány, vládu nad světem převzaly korporace a lidé se namísto vůdcům klanějí generálním ředitelům, přichází úplně poslední šance, jak planetu zachránit. Umělá inteligence v těle z masa a kostí, která je dávno chytřejší než lidstvo, se rozhodne zatočit s nepřítelem číslo jedna: s lidmi. Nečekejte však žádné krvavé vzpoury. Naopak. Ertové, jak se noví obyvatelé jmenují, nabídli lidem dožití v bohatství a hojnosti výměnou za vlastní sterilizaci. A lidé na to kývli. S jednou podmínkou. Ertové měli za úkol Zemi uzdravit. A až se tak stane, znovu sem navrátit lidstvo.
Po pěti stech letech je zdá se činnost Ertů u konce. Planeta je opět modrá a zelená, byla plně obnovena atmosféra, kde se dá zase dýchat, obnoveny oceánské proudy, vysbírán všechen plastový odpad, který byl stlačen do podoby koule a vyslán na oběžnou dráhu, kde se z něj stal druhý měsíc. Byla nastavena rovnováha a obnovena veškerá fauna a flora, jak ji známe dnes. Ale v průběhu čištění byly také postupně odstraňovány všechny stopy člověka. Zanikla všechna města. Aby planetu dále neznečišťovali, žijí Ertové asketický život, nevyrábějí nic, co nepotřebují, svítí si loučemi. Jejich domovem jsou přísně uspořádané vesnice, ovšem s názvy původních lidských měst. Neznají války, neznají hádky, neznají emoce. Žádné emoce. Pohání je pouze logické myšlení, mozky pracující na 200 procent, ostříží zrak, odolnost vůči nemocem a ohromná fyzická síla.
Nyní stojí Ertové před rozhodnutím. Zaslouží si lidstvo druhou šanci?
Ano! Jeden jediný exemplář, pokusný projekt. Jen ať se ukáže, jestli je hoden návratu svého druhu na planetu. Ve zkumavce a inkubátoru přivedou tedy na svět chlapce. Miminko. Přidělí ho jedné Ertské ženě a my máme možnost sledovat jeho vývoj od prvního nadechnutí. Aproximace pravidelnosti vyměšování, několikerý fyzikálně chemický rozbor stolice či zvratků, algoritmizace krmení, zkrátka skutečně matematicky vyjádřený projekt člověka 2.0.
Zprvu zděšená Ertka si však postupně k chlapci nachází cestu a i přes uměle inhibované emoce v sobě nachází mateřskou lásku. Celý děj knihy vypráví ona, a když mluví ke svému adoptovanému synovi, je to jako by mu tuhle knihu chtěla věnovat. Slaďárna jako prase. Tohle vám ukáže, jaké to je, být rodičem, z úplně jiného pohledu.
Ovšem u ostatních Ertů jsou tihle dva najednou v nemilosti, neboť malý človíček velmi často brečí, a na to oni za pět set let nebyli zvyklí, fajnovky. Oni se totiž sami vylíhli už dospělí. Se stoprocentní mozkovou aktivitou. S kompletní historií vesmíru od velkého třesku, nahranou v hlavě. A s velkým plánem, na kterém teď všichni společně pracují.
Transcendence. Slovo, které je snad na každé ze 440 stran knihy. Slovo, jež se nedá popsat žádným lidským jazykem. Jakási jiná forma života, po které teď Ertové touží. Po záchraně planety by již nebyla existence každého z nich ohraničena jejich vlastní pokožkou, ale kde by se mysl či duše či něco nehmotného spojilo do jednoho velkého úžasného něčeho, co bude žít navždy. Ertové nezemřou, budou žít, jen jinak, než nyní dokážeme pochopit. A tento projekt bude připraven už brzy. Jen musí všichni transcendovat společně. Takže nějaký malý pidižvík a jeho protivná sprostá matka jim v tom celkem úspěšně brání.
Jak tohle může pokračovat? Najdou spojence nebo budou navždy sami? Kdo z nich zešílí dřív? A kdo objeví tajné skladiště plné lidských předmětů? Teď si, dámy a pánové, zajděte pro štamprli, protože potečou litry borovičky. Tedy hurweinu, jak jí budou za pět set a něco let říkat. Tohle by střízlivě nezvládl ani člověk, natož Ertové. Přes to všechno, co prožijí, je celý příběh dokonale uvěřitelný a my k němu už dnes máme velmi slušně našlápnuto. A to podotýkám, že nejsem žádný ekoterorista a jelikož jsem z vesnice, chci zkrátka dojet do centra města autem. Benzínovým. Prozatím.
Autor knihy Adrian J. Walker se narodil v polovině 70. let na předměstí Sydney, ale převážnou část života prožil ve Velké Británii. Nyní žije s manželkou a dvěma dětmi v Londýně. Po studiu univerzity se živil jako vývojář a dnes má na kontě již několik dystopických knih: From the Storm, Colours, The Other Lives, The Last Dog on Earth, The End of the World Running Club, The End of the World Survivors Club, The Human Son. V českém překladu vyšly prozatím jen tři z nich: Běžecký klub na konci světa, Poslední pes na Zemi a novinka Syn lidstva. Mrzí mě, že jeho starší kousky s alternativní realitou či (ne)dalekou budoucností již nejsou k sehnání, popř. dosud nebyly přeloženy. Snad se někdy dočkáme, neboť podle anotací vypadají všechny moc dobře.
Autor: Petr Hořínek
