Je předvečer druhé světové války a mladinká sedmnáctiletá Marie už má dost otcova mlžení a polopravd o své záhadné matce. Vždyť nezná ani její jméno! Je pevně odhodlaná najít pravdu o matčině zmizení, avšak zjištění ji dovedou k naprosto nečekanému odhalení temného tajemství z otcovy minulosti.
Hodiny neúprosně tikají, zničující válka je tu cobydup, ale Marie je umanutá, svéhlavá a na truc svému otci učiní nezralá rozhodnutí, která jí navždy změní život.
Její otec ve městě platí za uznávaného lékaře a celý svůj život zasvětil milované vědě, ale zejména milované dceři. Snaží se ji chránit před veškerými úskalími života, ale jelikož ví, jaké to bylo v době Velké války, nemaluje si červánky o tom, co nastane, až do země vpadnou německá vojska.
Četba knihy Tajemství mého otce je nezapomenutelná. Na konci čeká čtenáře absolutně nečekaný zvrat.
Velmi na mne zapůsobil způsob, jakým tento román zobrazuje nedostatek respektu k ženám obecně. Místy byl až šokující a pro mne jako ženu i dost skličující. Marie toužila zasvětit život studiu medicíny a pokračovat tak v rodinné tradici. Nicméně tehdejší společnost mužů jasně deklarovala jejich postavení – nejlépe v domácnosti, u plotny, věnování se péči o děti a blaho manžela.
„Který pacient by důvěřoval lékařce-ženě? Každý chce svěřit své zdraví osobě s obrovskými znalostmi, která dokáže správně diagnostikovat, má v malíčku anatomii a fyziologii a umí zvolit nejlepší léčebný postup. V té oblasti má své místo mužská genialita.“
– citace z knihy, str. 245 –
„Ženy jako lékařky nejsou žádoucí. Pokud mají nemocnice dostatek mužů, nenabídnou místo ženě. Muž je živitel rodiny.“
– citace z knihy, str. 55 –
Dočetla jsem právě jeden z dalších skvělých a originálních příběhů zasazených do pozadí počátku druhé světové války. Samotnou zápletku se autorce podařilo výborně vymyslet, a čtenáře drží v napětí až do samotného konce, který maximálně graduje.
Autor: Denisa Šimíčková