Člověku se chce bezděčně zvolat: „Jak jen to ten Michael Connelly dělá, že ať (lidově řečeno) sáhne na cokoli, vždy se mu všechno tak skvěle povede?“ Vezměme si kteroukoliv z jeho početných detektivek – pokaždé se jedná o bestseller, doprovázený nadšeným čtenářským ohlasem po celém světě! A není sebemenších pochyb, že zatím poslední „connellyovka“ bude v této tradici pokračovat – kniha Temné hodiny je opět psychothrillerem par excellence a čtenář si na jejích stránkách vrchovatě užije všeho, co k literatuře tohoto druhu patří.
... Je silvestr roku 2020 a Renée Ballardová jej tráví ve službě. Za chvíli začnou novoroční ohňostroje a v Los Angeles jsou to nejen chvíle radosti a oslav, ale i napjatého očekávání, co přinesou první minuty po půlnoci. Poslední dobou totiž v tomto gigantickém lidském mraveništi řádí „Půlnoční muži“ (tak jim neoficiálně začala říkat policie), kteří využívají okamžiků hlučného davového veselí a snížené pozornosti ke zločinným rejdům. A právě proto teď mladá policistka sedí v autě v jedné z nechvalně proslulých městských čtvrtí, drží tu s kolegyní hlídku a je připravena se na výzvu z dispečinku okamžitě přesunout k případnému místu činu.
Práce u policie Renée stále baví, ovšem i ona cítí změněnou náladu mezi svými kolegy. Nedávná smrt černocha George Floyda měla na muže zákona devastující dopad – většina se bojí vyvíjet vlastní iniciativu a aktivitu v obavě před obviněním z nepřiměřených zákroků, rasismu, xenofobie a dalších novodobých „zločinů“. Davová psychóza ohledně covidu, permanentně živená sdělovacími prostředky, je dalším z faktorů, proč je dnes losangeleská policie na pokraji rozkladu...
Jak známo, knihou Noční směna Michael Connelly vdechl literární život nové postavě, která má všechny předpoklady pro to, aby byla důstojným nástupcem slavného Harryho Bosche – Renée Ballardová je sympaťačka, kterou si čtenáři rázem zamilovali a drží jí palce nejen v boji se zločinci, ale i se zkostnatělou byrokracií na vedoucích místech policejního sboru. Málokdo mezi bílými límečky je totiž nadšen z ženy, pro niž je její povolání spíše posláním a která je ochotna dělat daleko víc, než jí ukládá služební povinnost.
V knize Temné hodiny však nepřijdou zkrátka ani obdivovatelé starého dobrého Harryho – Renée nevidí důvod, proč by si neměla nechat poradit od mnohem zkušenějšího matadora, který je takříkajíc žijící legendou LAPD. Harry Bosch je zase rád, že někdo má stále ještě zájem o jeho služby a tak tato svérázná dvojice zahajuje oboustranně výhodnou spolupráci hned na dvou případech současně. Autor opět sází na svou osvědčenou metodu filigránského popisu pozvolného postupu policejního vyšetřování, kdy mnoho práce a úsilí sice zdánlivě přijde vniveč, v konečném součtu se ale i nejrůznější „přešlapy“ ukáží být nesmírně důležité – i když třeba jen tím, že odhalí, kudy cesta nevede. Michael Connelly je v tomto skutečný mistr – je třeba obdivuhodné, jak dokáže i „nezáživné“ pasáže učinit maximálně čtivými. Renée např. prozkoumává dům a rozmlouvá s jeho majitelkou, což „zabírá“ několik desítek stran – a čtenář se nejenže nenudí, ale naopak ani nedutá napětím! Je též nutné zmínit dokonalé vykreslení mezilidských vztahů mezi jednotlivými policejními „šaržemi“ – výborně jsem se bavil vzájemnými slovními „přestřelkami“ mezi Renée a jejím nejbližším nadřízeným...
Vynikající překlad Jiřího Kobělky je dalším pozitivem a současně důvodem, proč by Temné hodiny neměly uniknout pozornosti žádného z fanoušků kvalitních detektivek!
Autor: Jan Hofírek
