Na začátku recenze je důležité zmínit, že tu není jedna, ale dvě hlavní postavy. Harry Bosch se dostal do věku, kdy i tak ostřílenému harcovníkovi (čtyřicet let ve službách losangelské policie!) začínají tikat „biologické hodiny“. Což je myšleno tak, že zdravotní problémy mu již nedovolují jet na plný plyn. Harry je ovšem beznadějně závislý na adrenalinovém opojení, které vždy pociťoval při pátrání po nebezpečných zločincích a jen tak ze dne na den pověsit své celoživotní povolání na hřebík prostě nedokáže. A tak s radostí kývl na nabídku, která mu přišla od jeho nevlastního bratra, špičkového advokáta.
Došlo k tomu tak, že Mickey Haller dokázal dostat z vězení neprávem odsouzeného muže, čímž si ve své branži vysloužil velkou slávu a popularitu. A pochopitelně se na něj jako na poslední záchranu začala obracet spousta dalších odsouzenců, tvrdících, že i oni jsou nevinní. Těch případů je tolik, že Haller na jejich prostudování nemá čas a najal si tedy Bosche. Ten má za úkol všechny žádosti přočíst a upozornit jej na ty, které by nějakým způsobem naznačovaly, že jejich pisatel se skutečně mohl stát obětí justičního omylu či policejní zvůle. A jeden takový podezřelý případ Harry nedávno objevil...
Ta žena se jmenuje Lucinda Sanzová a již pátým rokem si odpykává trest za vraždu svého exmanžela. Tedy – z pohledu Harryho Bosche – za údajnou vraždu, neboť starý policejní matador našel v trestním spisu celou řadu nesrovnalostí a podezřelých indicií. Mickey Haller mu dává za pravdu a tak oba navštěvují ženskou věznici a setkávají se se Sanzovou, která na ně zapůsobí natolik důvěryhodně, že se rozhodnou jít do bitvy za její propuštění.
Jak je u Michaela Connellyho zvykem, další děj se odehrává převážně v soudní síni a čtenář se zatajeným dechem sleduje myšlenkovou a slovní bitvu, probíhající mezi státním zástupcem a obhájcem. Ukazuje se, že americký soudní systém je nesmírně sofistikovaný a vyznat se v něm není nijak jednoduché. Dokonce se zdá, jako by v něm nešlo ani tak o dopátrání se pravdy, jako spíš o verbální ekvilibristiku, nejrůznější právnické kličky a „umění“ nachytat druhou stranu na čemkoli, co jí může nějak uškodit. Zároveň ale vidíme, že na všechny eventuální „podpásovky“ je zákon připraven a má mechanismy, jak prosadit spravedlnost. Cesta ke kýženému výsledku je ovšem dlouhá a trnitá a Harry Bosch a Mickey Haller zažívají střídavě euforii (to když se soudkyně přiklání na jejich stranu) a pocit naprostého zmaru tehdy, je-li zřejmé, že se karta radikálně obrací. Podobné pocity má i čtenář a já už prozradím jen tolik, že rozuzlení té napínavé soudní pře je vskutku „connellyovské“, tedy dokonale načasované a excelentně promyšlené!
Uličku zmrtvýchvstání skvěle přeložil (jak je u něj ostatně pravidlem) Jiří Kobělka a i díky němu se tak výborně čte. Určitě si ji nenechte ujít, ručím vám za to, že budete nadšení stejně jako já...
Autor: Jan Hofírek
