BLACK FRIDAY = čtení a zábava od 39 Kč

Recenze: Útěk ze Sobiboru

archiv revue
Osmadvacet přeživších, kteří prošli branou továrny na smrt, z níž nebylo návratu. Navzdory všemu se vrátili do života. Postavili před nás obraz nebývalého utrpení, smrti a také vzpoury, která je zachránila.

Sobibor byl německý vyhlazovací tábor nacházející se v oblasti Lublinského vojvodství (dnešní Polsko). Nacisty byl vystavěn v rámci Akce Reinhard spolu s dalšími neblaze proslulými tábory smrti – Belzec a Treblinka. Stejně jako v Osvětimi, i zde byly plynové komory vydávány za lázně/sprchy. Ze svlékárny k nim vedla úzká stezka obehnána ostnatým drátem a obklopená zelení. Němci tuto stezku do plynové komory nazývali Himmelfahrtstrasse neboli „cesta do nebe“. I samotné plynové komory byly obklopeny skupinkou borovic ze všech stran. Lazaretem (nemocnicí) zde byla míněna obrovská jáma, do které se nemocní lidé rovnou házeli a byli zavražděni. V Sobiboru bylo v období duben 1942 až říjen 1943 vyhlazeno nejméně 300 tisíc židů.

Kniha Útěk ze Sobiboru přináší unikátní svědectví 28 přeživších, kteří byli v tomto táboře drženi a kterým se podařilo během povstání (14. října 1943) uprchnout. Vůdcem a iniciátorem vzpoury byl Alexandrer Pečerskij. Svědectví bylo vystavěno rovněž na textu dvou dopisů, které byly nalezeny ukryté ve vagonech, jimiž byli židé do tábora transportováni.

Bezcitné a zvrhlé zacházení s vězni, na kterém se podíleli rovněž Ukrajinci (bandagers), kteří byli ve svém počínání mnohdy mnohem brutálnější než samotní příslušníci SS, každodenní utrpení vězňů – to byl život, o kterém se díky těmto přeživším dozvídáme. Na druhou stranu můžeme obdivovat jejich nezdolnou vůli přežít a s ní spojenou touhu po útěku a záchraně. Jsme svědky mnoha hrdinských činů obyčejných, avšak na smrt zoufalých jedinců.

Výpovědi jsou ostré jako břitva, do srdce se čtenáři zaryjí a mě osobně po přečtení knihy zůstane v duši velký šrám. Dozvěděla jsem se zcela nové informace o fungování komand, jakými byly například leichenkommando, waldkommando (lesní komando, které kácelo stromy pro potřeby krematoria) či aschenkolonne, což byli pracovníci, kteří prosívali popel. Lidské ostatky se prosívaly přes síta a větší kosti bylo potřeba rozdrtit kladivy…

Po válce byl tábor zničen a na jeho prostranství byly vysázeny stromy, které měly zakrýt stopy po masakru.

Kniha je doplněna bohatými poznámkami pod čarou, ze kterých se čtenář dozví mnoho dalších zajímavých informací nejen o samotném Sobiboru. Na závěr knihy jsou umístěny krátké medailonky všech vypovídajících osob se základními daty z jejich životů a o tom, kam je po válce zavál osud.

Útěk ze Sobiboru je další nezapomenutelnou knihou, která přináší jedinečné výpovědi o hrůzách, jež byly za druhé světové války páchány nacistickými pohlaváry.

Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Útěk ze Sobiboru

0.0 0
349 286
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –