Kolikrát nám jednání lidí, i těch, kteří se vyskytují v našem blízkém okolí, přijde bláznivé, a i přesto to blázni nejsou. Kdo má a nemá právo zdůrazňovat, kdo je či není psychopat?
Samozřejmě. Občas je potřeba vypustit páru, zejména v dnešní době, kdy si politici dělají, co se jim zlíbí. A vlastně nikdo z nich nenese žádnou zodpovědnost za své činy. Někdy mi přijde, že se nám, občanům, vysmívají přímo do tváře. Proto se nedivím, že vznikají knihy, které se dotýkají ožehavých témat i ze zcela jiného úhlu pohledu, než je vzhlížení k našim „pánům“. Ba naopak, umí je trefnou formou, tak říkajíc, pomalinku „osmáhnout na grilu“.
Ovšem otevřeně a zcela bez skrupulí nazývat hlavu státu psychopatem, je pro mne až příliš. Kniha Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo je psána hodně negativně, avšak to hraje do vínku zejména odpůrcům Zemana, Babiše a Klause, kterým se takováto kniha, takovýto psychologický rozbor tří předních politiků, může zalíbit. Kniha poskytuje ne příliš lichotivé komentáře na jejich adresu.
Asi není potřeba zdůrazňovat, že politik je v první řadě politik a jakmile se většina lidí dostane k pomyslným korytům, přestávají být lidští. Říkám většina, ne všichni. Pár výjimek se vždy našlo, najde a snad se právě oni budou bít za blaho našeho národa, nikoliv jen za blaho jednotlivců.
Kniha jistě stojí za přečtení. I mě donutila zapřemýšlet nad jednotlivými názory autorů k různým situacím, které ve své knize rozebírají.
Autor: Denisa Šimíčková