Tip na dárek: KÁVOVÁ EDICE PRO KNIHOMOLY – sleva 20 % jen do 22.11.

Recenze: Ztracen na Hedvábné stezce

archiv revue
Kdo mě zná, ví, jak miluji cestování. A protože jsou země, do kterých se nedostanu, ač bych chtěla sebevíc, ponořím se alespoň do prožitků jiných prostřednictvím pozoruhodně sepsaných cestopisů.
Martin Půlpán toho má na svůj mladý věk hodně za sebou. Rodák z Pardubic pracoval a studoval v USA, Anglii, Kanadě, Belgii i Maďarsku. Martin už se s toulavými botami nejspíš narodil a tento fakt se potvrdil, když se po vážné operaci rozhodl všeho nechat, sbalit si své „saky paky“ a vydat se vzhůru do neznáma a okusit okouzlující pocit z objevování neznámého. Sám autor tvrdí, že na jednom místě jednoduše nevydrží. Táhne ho to jinam, kamkoli za poznáním. Jak já mu rozumím, stejně jako já propadl kouzlu arabského a muslimského světa, což lze vycítit z každé stránky.

Jelikož v Martinovi dřímá i duše markeťáka, tak ví, že podobné putování po světě by si v životě přálo podniknout více lidí, a z tohoto důvodu založil cestovatelský blog Lost Czech Man, na kterém čtenáře seznamuje se svými poznatky, toulkami, cestami a vysvětluje, že se kdokoliv, koho ještě nesešněrovalo kolo povinností, od kterých není často úniku, může nezávisle vycestovat prakticky kamkoliv (zde mám poznámečku: jako ženská s tímto úplně nesouhlasím) bez cestovní kanceláře. Jen se toho nebát! Má za sebou také jeden prim – jako první Čech zdolal po zemi legendární karavanní cestu z Evropy do Číny, tzv. Hedvábnou stezku a tento fakt je zapsán i v České knize rekordů. Nyní tento dobrodruh přichází s objemným cestopisem, ve kterém mapuje dobrodružnou desetiměsíční pouť, při které nachodil desítky tisíc kilometrů. Putuje městy s tisíciletými památkami, malebnými zapadlými vesnicemi, vydává se rozpálenou pouští, ale i přes majestátní pohoří s výhledy do krajiny, které berou dech, zdolává horské masivy, brodí se úrodnými dolinami a kolem dokola se rozprostírá jen snová příroda…

Hned v úvodu vás do očí udeří podrobná mapka s vyznačenými místy, kterými Martin putoval a ve kterých strávil nějaký ten čas, protože oplývaly krásou, historii, ale i pohostinností místních lidí.

„Smyslem mé cesty bylo vidět svět takový, jaký je.“ – citace z knihy, str. 20 –

Prochází zeměmi, jejichž názvy naším uším znějí exoticky, někteří z nás je dokonce mají kdesi v hlavě zakotveny jako nebezpečné, necivilizované krajiny, které snad nemohou cestovatelům nic zajímavého nabídnout. Jak daleko se tyto názory nacházejí od pravdy! Jde například o „Zemi ohně a hor“ – Ázerbajdžán, kde hoří, díky bohatým ložiskům ropy a zemního plynu, dokonce i voda.

Další z pozoruhodných zemí je Turkmenistán. Zaujalo mne, že zde první postsovětský prezident nechal dny v týdnu pojmenovat po své rodině, vymyslel nové názvy pro roční měsíce a všude po zemi nechal vystavět své sochy ze zlata v nadživotní velikosti. Podobných zvláštnůstek však navrhl ještě celou řadu. Pro Martina zůstává v srdci jednou z nejúžasnějších destinací, jakou kdy v životě navštívil. Jde o zemi plnou barev, neuvěřitelné architektury, historie a dobrosrdečných lidí.

Následoval Uzbekistán s podmanivým městem Buchara, jenž je přezdíván srdcem celé Hedvábné stezky. Uprostřed pouště se nalézá další pohádkové město, Chiva, jehož dominantou je modrý minaret. Město bylo v minulosti největším obchodním centrem s otroky ve Střední Asii. Dech vyrazí rozhodně i tyrkysové město Samarkand.

V Kyrgystánu s autorem prožijeme romantickou lásku a z Tádžikistánu vylíčí neuvěřitelný zážitek s přespáváním v místní mešitě. Na cestách se přesvědčil, jako já už tolikrát, že i na tom nejméně pravděpodobném místě můžete potkat někoho, kdo někdy byl v Česku, nebo dokonce česky rozumí. Na tohle si dávám při cestách vážně pozor 😊.

Pak jsou tu země, které na pomyslné mapě světa umíme umístit, přesto jsou pro mnoho z nás nedostupné a tajemné – například Turecko, Arménie, Gruzie, Čína nebo bývalá Perská říše. Všude si užíval dobroty obyvatel, ale jako zkušený cestovatel si byl dobře vědom toho, že na světě je i plno zlého, na co si dát pozor. Být ostražitý je rozhodně jednou z nejdůležitějších vlastností, s níž by se měl na cesty vypravit opravdu každý. Pravdou však zůstává, že s každou špatnou zkušeností rosteme, a platí to i na poli cestovatelském, o tom ví Martin rozhodně své. Jeho flegmatická povaha budiž mu darem od Boha… Autor přináší jedinečné seznámení s místní mentalitou, myšlením, tradicemi, ale i tím, co místní popíjejí a jedí, co jim přijde zvláštní, a naopak zcela normální a v nás to vyvolá úžas, co je těší, ale i trápí. Tohle na cestování miluji nejvíc!

Cestopis Ztracen na Hedvábné stezce je doprovázen malůvkami Martina Stehlíka i fotografiemi pořízenými samotným autorem, jež perfektně umocňují požitek z přečtených stránek. Martinovi doslova tluče srdce pro toulání se po světě, tolik mu jeho volnost a odhodlání závidím. Žít si svůj sen je to největší štěstí, které nás může potkat. A proto mu přeji, aby těch nezapomenutelných cest do neznáma podnikl ještě mraky… a prosím ho o jediné, ať o svých zážitcích píše, protože to umí sakra dobře!

Děkuji za tyto knihy! Jsou motivací, hnacím motorem, ale i pouhým uspokojením cestovatelských choutek, které nebudou, ve většině případů, nikdy naplněny, ať už mnou, či jinými nešťastníky toužícími po dálkách.


Autor: Denisa Šimíčková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Ztracen na Hedvábné stezce

0.0 0
od 299
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –
Sbírka Millennials obsahuje její populární texty (stejnojmenná báseň má na Instagramu 1,4 milionu zhlédnutí) a hluboký pohled do lidské duše, ve kterém se najde každý z nás. Čeká i s podpisem autorky Kateřiny Pokorné na 3 výherce!
Prémiový obsah
číst více
Gabriela Končitíková se studiu odkazu Baťa věnuje sedmnáct let, je autorkou několika knih na toto téma, věnuje se přednáškové a lektorské činnosti, působí jako ředitelka Nadace Tomáše Bati.