Jedním z důsledků případného vítězství nacistického Německa ve druhé světové válce měla být naprostá germanizace českých zemí, s nimiž se počítalo jako s nedílnou součástí Třetí říše. K tomu však bylo nejprve zapotřebí vyřešit tzv. „českou otázku“, tedy najít způsob, jakým se vypořádat s česky mluvícím obyvatelstvem Protektorátu Čechy a Morava. Část Čechů čekalo poněmčení, zbytek nejspíš deportace na východ. Klíčovou roli při výběru měla přitom hrát rasová hlediska v duchu nacistické ideologie.
Hlavním tématem knihy je teorie a praxe nacistické germanizační a rasové politiky vůči Čechům v protektorátu. Autor porovnává různé koncepty a plány pro „řešení české otázky“, věnuje se snaze o ovládnutí české půdy a přípravě německé kolonizace. Stěžejní část textu ale leží v rasistických prvcích germanizačního úsilí nacistů. Předpokladem plánované germanizace bylo podchycení rasové struktury českého obyvatelstva. Tomu se do velké míry věnoval výzkum prováděný na třech ústavech pražské Německé Karlovy univerzity.
Největší význam autor přikládá tzv. praktické rasové selekci, kterou zajišťoval Hlavní rasový a osídlovací úřad SS, resp. jeho protektorátní pobočka. Tento úřad se zabýval nejen plošným zkoumáním české populace, ale i běžnou správní agendou v oblastech státní příslušnosti, smíšených sňatků, přijímání českých žáků na německé školy atd. Kniha nabízí všestranný a zároveň poněkud netradiční přístup k danému tématu. Autor se nespokojuje s pouhou interpretací dochovaných výsledků rasových šetření, ale snaží se detailně osvětlit vlastní proces selekce, a to na konkrétních případech lidí, kteří se z různých důvodů „rasovým prověrkám“ podrobili. Vyvrací přitom řadu zažitých mýtů, jež se dodnes k rasistické politice vůči Čechům během německé okupace vztahují.
