Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
Technika a umění mají k sobě blízko, říká Jiří Dufek, jehož koníčkem a později i zaměstnáním se stala technická grafika.
Se značkou Škoda je srostlá celá jeho rodina, v mladoboleslavské továrně pracovaly od roku 1905 tři generace. Je jedním z mála autorů, kteří se v Česku tímto oborem zabývají. Jeho jedinečné průhledové kresby současných i historických automobilů zná důvěrně každý, kdo se o automobily aspoň trochu zajímá.
Moderní automobil patří k nejvíce sofistikovaným výrobkům. Jaký je váš vztah k automobilům? Od roku 1960 jsem pracoval jako konstruktér karoserií ve vývojovém oddělení firmy Škoda, mám proto k automobilům víc než úzký vztah. Ostatně můj děda začínal jako automechanik u pánů Laurina a Klementa již před stoletím, můj otec pracoval u firmy Škoda ve třicátých letech a já jsem strávil v automobilce plných 43 let. Během té doby jsem měl možnost se podílet se na vývoji všech modelů od 1000 MB přes spousty prototypů, které se do výroby nikdy nedostaly, až po Fabii. Jak jste se dostal k jejich kreslení a o jakou techniku zobrazení jde? Technickou grafikou jsem se začal zabývat někdy koncem šedesátých let. Důvod byl prostý: Bezpečně ovládat automobil se naučí i naprostý laik, aniž by věděl a zajímal se o to, co se skrývá pod nablýskanou karoserií. Ne každý je však takový a v dnešním přetechnizovaném světě je pro člověka stále obtížnější udržet si alespoň rámcový přehled o tom, co a jak funguje. Aby se i lidem bez technického vzdělání srozumitelnou formou přiblížily technické detaily, potřebujete jejich vizuální ztvárnění. Tzv. průhledová kresba dokáže přetransformovat složité výkresy tak, aby byly obyčejnému smrtelníku srozumitelné.
Můžete v krátkosti přiblížit, jak taková průhledová kresba vzniká? Nejdříve se musím seznámit s technickými detaily a pořídit si množství fotografií, a to jak vnějších tvarů automobilu, tak motoru, náprav, interiéru atd. Ve druhé fázi své práce, která začíná na transparentním papíře, nakreslím vnější tvary vozu v odpovídajícím měřítku. Do nich prostorově umístím jednotlivé detaily podvozku, motoru a interiéru v patřičných technických souvislostech. Výsledkem je kresba, která již dovoluje pohled do hloubky konstrukce. Po opravách a korekcích kresbu přenesu na kreslicí karton nebo folii a potom přichází na řadu barevné provedení pomocí pastelu, akvarelu a tzv. americké retuše. Tu využívám proto, aby kresba vypadala jako realistická fotografie a vyvolávala iluzi třetího rozměru.
Kolik času si takový detailně propracovaný obraz vyžádá? Časová náročnost je přímo úměrná složitosti výrobku a dostupnosti podkladů. Škoda Popular z třicátých let minulého století má sice mnohem jednodušší konstrukci, než například špičková soutěžní Fabie WRC. Získání detailních technických informací však vyžaduje u historických vozidel daleko více času. Často není jiné řešení, než hledat takový vůz v rozebraném stavu, například u soukromých sběratelů. V průměru se dá říci, že práce na jednom zobrazení zabere čtyři měsíce. Je zajímavé, že u nových současných vozů, u kterých nastupuje již počítačová tvorba, je časová náročnost téměř stejná. Přesto věřím, že s postupem doby, pokud se jedná o historické automobily, si budou lidé stále více vážit tradiční rukodělné ilustrační techniky.
Co vás inspirovalo k napsání knihy? O historii automobilů bylo napsáno mnoho publikací. Nezastírám, že k některým automobilům Škoda mám přímo citový vztah. Vznikaly v prostředí, které jsem důvěrně znal ze svého působení ve vývoji. Vozy tvořili lidé, se kterými jsem se stýkal a celý svůj život vyplnili prací pro továrnu. Velká většina již dnes není mezi námi a nechtěl bych, aby se na ně zapomnělo. O atmosféře a lidech u firmy Laurin Klement mi vypravoval můj děda. Ve dvacátých letech si otevřel autodílnu několik desítek metrů od první dílny strojníka Laurina a knihkupce Klementa. Ti jej také několikrát v dílně navštívili – zajímalo je, jak se daří jejich bývalému zaměstnanci. Možná že čtenáře zarazí, co má společného Laurinka a Jaguar. Laurinka se řadí mezi nejstarší sériově vyráběné vozy a znamenala úspěch, technickou invenci, výdrž, kvalitu. Jaguar byl vyhlášen vozem 20. století a dnes je pro své dokonalé tvarové řešení vystaven v Muzeu moderního umění v New Yorku. Ať již to byly další vynikající vozy Mercedes nebo Ford, vždy za nimi najdeme vyčerpávající práci konstruktérů a mechaniků, většinou skromně ukrytou v pozadí úspěchu. A právě těmto lidem jsem věnoval tuto publikaci.
Text: Nakladatelství JUNIOR Foto: Archiv Jiřího Dufka
Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu
„Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –