Koho napadlo, že v knihách krásně využijete vašeho příjmení?
Mě. Ale to proto, že svoje jméno už dlouho používám místo slova pohoda. Často říkám, že je něco na pogodu.
Říkáte, že všechny příhody, které v knize vyprávíte, se opravu staly?
Zdá se to naprosto neuvěřitelné, ale je to tak. Některé historky jsou tak šílené, že by je snad mysl člověka ani nebyla schopná vyprodukovat, ty se prostě musely stát. Pánbůh má největší smysl pro humor z nás všech. Někdy mám pocit, že si udělal základnu tady v Čechách.
Povyprávíte nám ve zkratce některou z nich?
To je přesně to, co neudělám. Znehodnotila bych tím ty příběhy. Jsou tak luxusní, že si každý zaslouží plný počet stran, které mu k povyprávění náleží. Jen můžu prozradit, že tentokrát je v knize i spousta historek z mé profese. Karamboly z herecké branže jsou jedny z nejzábavnějších.
Jak vlastně funguje vaše vzájemná spolupráce s tatínkem při psaní?
Píšeme svoje příběhy každý sám, potom si je pošleme a dáváme si připomínky. U mě jde spíš o gramatiku a u taty o živost příběhů. Někdy má tendenci být příliš věcný a to je pak nuda číst, musí se tomu přidat emoce. A na to jsem zase expert já. Tata mi na oplátku hlídá, aby bylo vše správně po stránce jazykové. Je to vyučený typograf, tak jsou pro něj všechna zákoutí češtiny lehce čitelná.
Zbyly vám po těch dvou povídkových knihách náměty ještě na další?
Zásoba je, zdá se, nevyčerpatelná. Přece jen mi je 46 let a tatovi 76, takže jsme toho zažili opravdu dost. Ale já bych teď ráda zkusila jiný žánr. Povídky jsem zvládla, tak si troufám na něco těžšího.
Údajně se chystáte napsat román. Prozradíte o něm něco konkrétnějšího?
Přesně, ráda bych zkusila román. Bude to fiktivní příběh rodiny, volně inspirovaný mojí vlastní rodinou. Mělo by to být hodně divoké. Už dávám dohromady členy domácnosti a o bizár figurky nebude nouze. Kupříkladu jedna tetička trpí kompulzivně obsedantní poruchou, všechno musí dělat třikrát. Takže když se vdá a manžel jí zemře, potřebuje to chuděra udělat ještě dvakrát, jenomže to už těm dalším dvěma manželům musí do hrobu pomoct. Nebo děda jogín, který neustále visí na půdě, pověšený hlavou dolů jak netopýr, protože to omlazuje organismus. Jak říkám, budou to opravdu velmi vyhranění jedinci.
Bude tedy román vaše první samostatná kniha?
Ano. Tohle už bude komplet na moji zodpovědnost.
Jak trávíte volný čas ve stále se prodlužujícím nouzovém stavu?
Doháním všechno, co jsem nestihla. Během psaní knihy Buď v pogodě jsem se plně soustředila na povídky a nikomu a ničemu jinému jsem nevěnovala pozornost. Takže teď dělám spoustu rozhovorů a taky obhospodařuji své sociální sítě. Mám Facebook i Instagram a komunikovat s takovou hordou fanoušků zabere dost času. Natáčím tam často videa a snažím se lidi v téhle těžké době pobavit. A podle reakcí se mi to daří na jedničku.
Všimla jsem si, že se věnujete také otužování, a to nejen doma, ale i v přírodě. Co vás k tomu přivedlo?
Začala jsem s tím minulé jaro, když celá situace okolo Covidu poněkud zhoustla. Nikdo pořádně nic nevěděl, tak jsem si řekla, že nejlepší bude udělat sama pro sebe maximum. Chtěla jsem si posílit imunitu a na to je otužování nejlepší. Ovšem začátky byly krušné 😊. První studená sprcha trvala tři vteřiny a řvala jsem u toho, jakoby mě někdo vraždil. No a momentálně chodím plavat do řeky, která má pět stupňů a nevadí mi to. Sama koukám, jak to zvládám.
Co byste vzkázala našim čtenářům, aby byli v pogodě 😊?
Věnujte pozornost věcem, které vás těší a vyloudí vám úsměv na tváři. Aspoň jednou denně si naordinujte pořádný záchvat smíchu. Jsme nejvtipnější národ na světě, národ Járy Cimrmana, tak na to nezapomínejme. Smíchu zdar!
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv autorů
