Česká fotografka, manažerka a bývalá dlouholetá přítelkyně fotografa Jana Saudka zavítala koncem loňského roku do Domu knihy.
Sára Saudková se narodila v Zábřehu na Moravě, je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou absolvovala v roce 1990. Vystudovala Výrobně ekonomickou fakultu, obor Ekonomika práce. Na vysoké škole se poprvé setkala s dílem Jana Saudka, které ji zaujalo. K jejich setkání došlo v roce 1991. Sára Saudková fotografuje převážně akty. Fotografuje od roku 1999.
Sára Saudková se narodila v Zábřehu na Moravě, je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou absolvovala v roce 1990. Vystudovala Výrobně ekonomickou fakultu, obor Ekonomika práce. Na vysoké škole se poprvé setkala s dílem Jana Saudka, které ji zaujalo. K jejich setkání došlo v roce 1991. Sára Saudková fotografuje převážně akty. Fotografuje od roku 1999.
Na besedě si s hosty povídala o své nové knize Ta zrzavá.
Váš autobiografický román je na literární scéně velice příjemným překvapením. Jak dlouho jste na této knize pracovala?
Sára Saudková: Když odpovím, že ta kniha vznikala zhruba rok a půl, tak to vypadá, že vznikala velmi složitě. Ale není tomu tak, celá kniha byla napsaná velmi hladce, spontánně, rychle. Akorát, že s velkými mezerami, já nejsem typ, který si sedne a zahodí veškerý život. Toho času se dostávalo tak, že jsem psala v pauze, kdy jsem třeba rozvážela děti na kroužky a podobně. Ale v momentě, když jsem se dostala k tomu psaní, tak jsem zapomněla na svět a jela jsem.Vzhledem k tomu, že jste velice známá osobnost, tak pro nakladatele musela být čest vás vydat. Není to tak? Proč zrovna Mladá fronta?
Sára Saudková: To je možná otázka pro pana Kočího z Mladé fronty, abych nemluvila za něj.
Abych to upřesnil. Jak jste se dostali ke spolupráci?
A. Kočí: Dostali jsme se k tomu tak, že jsme se Sárou Saudkovou vydávali jednu antologii povídek o kávě, kde bylo patnáct spisovatelů z České republiky a Slovenské republiky. Zaujala mne povídka právě Sáry, tak jsem jí už dříve oslovil, zda by nechtěla napsat něco více a pak jsme se během nějaké příležitosti opět setkali a já jsem ji přemlouval, ať zkusí něco napsat. Ona nakonec svolila.
Sára Saudková: Možná proto, že jste tak rozkošně žadonil a škemral, možná proto ta kniha vznikla.
Pojďme se přesunout k obsahu knihy. V podstatě je to proud vzpomínek, kde e vracíte ke svému dětství. To si všechno pamatujete?
Sára Saudková: Mě samotnou to překvapilo, protože já mám hlavu děravou. Snadno zapomínám jména, tváře. Ale při tom psaní je to jako když chytnete konec provázku a jakmile si vzpomenete na jeden příběh, začne se to na vás valit. Ale bavilo mě to. Vzpomínat si na dětství do takové míry, že ho nevidíte jako idylku, ale opravdu drsně. Bylo to pro mě velmi osvěžující.
Když si rozebereme jen ten název Ta zrzavá, byla to výhoda být zrzavá, třeba co se týče mužů?
Sára Saudková: To teda rozhodně nebyla výhoda. Až tato doba zrzkám přeje.
Zrzky jsou dnes ideál krásy a před čtyřiceti lety to tak nebylo. Čím to podle vás je?
Sára Saudková: Asi proto, že tady se obecně špatně vstřebává cokoliv jiného. Já jsem byla jiná, takže jsem musela mnoha lidem lézt na nervy. Ale díky tomu má ta kniha nějaký náboj. My se bavíme o dětství, ale ta kniha není jen o dětství. Je to v podstatě spontánní silný příběh, který jsem prožívala.
Zeptal bych se na vaši předchozí tvorbu. Psala jste krátké věci, psala jste fejetony, ale napsala jste také něco delšího? Je to skutečně první věc v takovém rozsahu, kterou jste vytvořila?
Sára Saudková: Čestné pionýrské. Zjistila jsem, že to psaní pro mě není žádná zátěž, že bych z toho měla bouli na hlavě. Mě to bavilo. Já jsem si sedla a psala o dětství, najednou mi to dětství bylo krátké a vplula jsem k dospělosti.
Na čem v současné době v oblasti fotografie pracujete?
Sára Saudková: Já prostě fotím.
Máte třeba nějaký projekt?
Sára Saudková: Ne, já nikdy nefotila podle nějakých programů, já si jenom fotím. Nehledejte v tom nic složitého. Rozhodla jsem se, že si budu dělat věci, které mě baví a které mě těší.
V roce 2012 jste obdržela prestižní cenu v Itálii. Můžete to nějak přiblížit?
Sára Saudková: Byla to mezinárodní fotografická výstava a každým rokem udělují cenu za tu práci. Ta cena mě velice potěšila, že si vzpomněli, že v České Republice žije nějaká zrzavá osoba, trochu zvláštní, která si fotí to, co se jí líbí.
Jaké věci fotíte nejraději?
Sára Saudková: Vyhraněné pocity. Když cítíte vášeň, cítíte bolest. Takhle ten život je. Je to pro mě zajímavé v tom, že mi ty pocity ti lidé odehrají.
Čeho si na sobě nejvíce vážíte?
Sára Saudková: Já jsem taková hromádka pochybností. Jestli mám na sobě něco ráda, tak je to asi to, že jsem velmi paličatá. Jdu pořád nějak proti proudu.
