Formálním rámcem jsou vzpomínky na události v době od smrti do pohřbu jeho ženy Zory Jesenské roku 1972. Oba, Rozner i Jesenská, patřili po roce 1968 k zakázaným autorům. Husákovský režim se pohřbu Jesenské obával a uchýlil se k masivnímu zastrašování lidí i absurdním praktikám. Záběr je však širší, kniha s charakterem románu je autentickou zprávou o lidech, událostech a poměrech dané doby, o kulturních, společenských a politických poměrech na Slovensku na počátku normalizace.