"Pochopíme někdy, jak některý věci, na kterých tak moc lpíme, jsou bezcenný, a ty, kterých si máme skutečně vážit, bereme jako pohou samozřejmost? Po náhodném návratu do rodné vsi Michal netuší, jak dramatické chvíle ho čekají. Musí čelit nejen bolestivým vzpomínkám, ale také se vyrovnat s naprosto nečekaným rozuzlením a odhalením strašlivého tajemství, které po tolika letech vyplouvá na povrch.

Tohle byla ta nejpodivnější podoba naděje, jakou jsem kdy spatřil. Naděje, ty dvířka v naší mysli, který dokážeme pootevřít natolik, abychom vklouzli dovnitř a pořádně za sebou zabouchli. Naděje, ve který se chceme ztratit. A přesně takovou jsi tu po sobě zanechala…