• první urtextové vydání
• vychází ze Souborného vydání děl Bohuslava Martinů IV/4/1 (Komorní hudba pro 6–9 nástrojů I)
• trojjazyčná předmluva editorky Jitky Zichové

V komorní hudbě Bohuslava Martinů nebyla nestandardní nástrojová obsazení výjimkou, zvláště v jeho pařížské tvorbě 20.–30. let, které se vyznačovalo experimentováním se zvukem i formou. V této době zkomponoval také cyklus čtyř „malých serenád“ (1932), každou pro jiné nástrojové obsazení. Premiéra celého cyklu se uskutečnila 29. ledna 1940 na koncertě spolku Přítomnost, komorní orchestr Klubu orchestrálních umělců řídil Václav Smetáček.

Po neúspěšném jednání s nakladatelstvím Schott nakonec serenády vyšly v pražském Melantrichu, ale až v roce 1949. Přestože studijní partitury byly poprvé vydány tiskem ještě za skladatelova života, Martinů se na jejich přípravě nepodílel, bez jeho účasti vyšel v roce 1954 také provozovací materiál. Jako hlavní pramen předkládané edice Serenády č. 3 byla proto zvolena autografní partitura.