Kdysi dávno v jednom okamžiku se Země rozprskla a na jejím místě zůstala jen velká neobyvatelná koule, obklopená mraky. A kolem tohoto jádra se postupně vytvořil nový svět, který se skládá z 21 větších a 186 menších letících kousků země, kterým se říká archy. Každá z nich má svou historii, božstvo a ochránce, své vládce, hierarchii a samozřejmě lidi, kteří tam žijí a podle toho na které arše žijí, mají jedinečnou moc.
Ofélie žije na Animě. Kromě toho, že může cestovat prostřednictvím zrcadel a že je kurátorkou muzea, v němž opatrují prastaré artefakty, má taky schopnost všech obyvatel Animy. Dotykem umí „přečíst“ předmět, na který sáhne. Její schopnost je velmi silná, a proto dovede jedním dotykem sledovat historii daného předmětu až k jeho vzniku a tvůrci. Ofélie je taky tak trochu pro ostudu své rodině. Ještě pořád se jim nepodařilo provdat ji, protože o ni nikdo nejeví zájem. Každého už totiž odmítla, nebo alespoň odmítla některého z jeho příbuzných. Teď má poslední šanci a bude se vdávat za člena jedné aristokratické rodiny. Samozřejmě, že jde o diplomaticky výhodný svazek a onen aristokrat dal jasně najevo, že jeho budoucí žena musí mít schopnosti, kterými disponuje právě Ofélie. Když si ovšem představí dalekou cestu a život na místě, které zná jen z vyprávění a kreseb, běhá Ofélii mráz po zádech. Na kresbách byli v kožešinách zahalení polodivocí bojovníci, lidé, které bylo těžké rozlišit od zvířat. Jak se má vzdělaná, samostatná, kulturní rebelka začlenit mezi takové… jak jen je nazvat… lidi?
Pak ale vidí svého budoucího manžela pana Thorna, začíná ji být jasné, že je toho hodně, co ještě neví. A že její největší starost nebude, jak se v novém prostředí začlenit, ale spíš, jak v něm vůbec přežít. Proč si její manžel, který ji očividně nemá rád, vybral právě ji?
-ice-
